35 C 243/2022-32 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 8. 7. 2021 uzavřel jeho předchůdce ([právnická osoba] [anonymizována tři slova]) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě kterého byla žalovanému poskytnuta částka 39 280 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem 5,37 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 964 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek, dluží žalobci nesplacenou jistinu v částce 39 280 Kč, poplatky 800 Kč, pokuty v částce 360,96 Kč a úrok částečně kapitalizovaný ke dni 31. 12. 2021 částkou 655,51 Kč. Žalobce dovozoval svoji aktivní legitimaci od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Svou příslušnost posoudil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel jakoukoliv smlouvu nebo přijal jakékoliv prostředky. Z žádného z předložených důkazů nelze posoudit vůle žalovaného se jakkoliv zavazovat vůči předchůdci žalobce, neboť absentuje řádný podpis žalovaného u dokumentů (jde-li o předloženou smlouvu, rámcovou smlouvu, veškeré podmínky), nebo jde toliko o sjetiny z věřitelova systému a dokumenty věřitelem vyhotovené (sazebník, podrobnosti o úvěru, historie transakcí, výzvy, oznámení o postoupení pohledávky). Jediným dokladem obsahující elektronické podpisy jsou smlouvy, přičemž však tyto elektronické podpisy byly vyhodnoceny jako neplatné, neboť dokumenty byly po podpisu změněny. Žalobce se k jednání nedostavil, takže v tomto ohledu nemohl ani být řádně poučen. Nic na tomto závěru nemůže změnit to, že žalobci byla postoupena pohledávku na základě smlouvy ze dne 19. 1. 2022 a že toto bylo žalovanému oznámeno (prokázáno touto smlouvou včetně oznámení o postoupení pohledávky). Soud tak uzavírá, že další provedené důkazy nehodnotil pro nadbytečnost. Soud posoudil nárok s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I a čl. 10 nařízení Řím II podle práva České republiky, a to tak, že dle žaloby měla být uzavřena smlouva o úvěru dle § 2935 a násl. o. z., avšak dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky uzavření smlouvy, když nebyla prokázána vůle žalovaného. Soud se následně zabýval otázkou, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil na úkor původního věřitele dle § 2991 a násl. o. z., avšak v řízení nebylo prokázáno, komu byly prostředky poskytnuty. V tomto ohledu žalobce předložil toliko přehled transakcí, přičemž z něj není zřejmé ani to, jakým způsobem byly prostředky poskytnuty (natož komu). Soud za této situace nemohl ani uzavřít, že se žalovaný na žalobcův úkor jakkoliv obohatil. Soud za této situace uzavřel, že z předložených důkazů se žalobní nárok nepodává ani z části. Soud proto žalobu jako celek zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.