35 C 299/2022-15 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný byl dne 9. 9. 2021 převezen z Obvodního oddělení [stát. instituce] [obec] do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v [obec], kde bylo zjištěno, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu. Žalobci vznikly náklady spojené s jeho převozem, které žalovaný přes výzvu neuhradil. Svou příslušnost posoudil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 9. 9. 2021 převezen z Obvodního oddělení [stát. instituce] [obec] do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v [obec], kde bylo zjištěno, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu. Žalobci vznikly náklady spojené s převozem žalovaného v celkové výši 454 Kč, které žalovaný přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. tak, že žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů přepravy vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že ten přes výzvu dluh neuhradil, dostal se do prodlení a soud žalovanému uložil dluh uhradit spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O soudním poplatku rozhodl soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a přenesl poplatkovou povinnost v částce dle Položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků na žalovaného, když žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. a) citovaného zákona).