36 C 16/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [číslo] [anonymizováno], sídlem [adresa], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalované elektřinu v napěťové hladině NN do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ], za kterou se žalovaná zavázala zaplatit cenu sestávající z regulované složky (stanovené Energetickým regulačním úřadem) a neregulované složky skládající se z fixní měsíční částky, variabilní složky podle skutečné spotřeby elektřiny a daně z elektřiny v zákonné výši. [příjmení] elektřiny v období od 5. 4. 2018 do 27. 3. 2019 o celkové spotřebě 11,704 MWh ve výši 48 421 Kč byla vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 33 421 Kč (od celkové ceny elektřiny byly odečteny zaplacené zálohy v částce 15 000 Kč), splatnou 15. 4. 2019 a dodávka elektřiny v období 28. 3. 2019 do 5. 9. 2019 o celkové spotřebě 4,49 MWh ve výši 19 105 Kč byla vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 19 105 Kč (od celkové ceny elektřiny byl následně odečten přeplatek 2 407 Kč, žalovaná tak dluží částku 16 698 Kč), splatnou 3. 10. 2019. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná uvedla, že jí není známo, že by cokoliv žalobkyni dlužila, k věci neobdržela žádné podklady. 3. K ústnímu jednání se účastníci nedostavili (o odročení nežádali), soud proto věc pojednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřeli dne 28. 3. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalované do jí zvoleného odběrného místa [obec a číslo], [PSČ], elektřinu a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit cenu dle aktuálního ceníku (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 28. 3. 2018, všeobecné obchodní podmínky a ceník). Právní předchůdkyně žalobkyně dodanou elektřinu v období 5. 4. 2018 do 27. 3. 2019 o celkové spotřebě 11,704 MWh v ceně 48 421 Kč vyúčtovala fakturou [číslo] znějící na částku 33 421 Kč (od celkové ceny elektřiny byly odečteny zaplacené zálohy v částce 15 000 Kč), splatnou 15. 4. 2019 a dodanou elektřinu v období 28. 3. 2019 do 5. 9. 2019 o celkové spotřebě 4,49 MWh v ceně 19 105 Kč vyúčtovala fakturou [číslo] znějící na částku 19 105 Kč, splatnou 3. 10. 2019. Opravným daňovým dokladem [číslo] pak právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované částku 2 407 Kč jako přeplatek, který odečetla od faktury [číslo]. Žalovaná byla písemně vyzvána k uhrazení dluhu upomínkami [číslo] ze dne 25. 2. 2019, [číslo] ze dne 17. 6. 2019, [číslo] ze dne 15. 8. 2019, kterou byla upozorněna na odstoupení od smlouvy v případě, že svůj dluh neuhradí do 29. 8. 2019 a upomínkou ze dne 9. 10. 2019, kterou byla zároveň informována o ukončení smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, dodatku [číslo] ze dne 29. 3. 2019, dodatku [číslo] ze dne 4. 3. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 1. 7. 2021, předávacího protokolu o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 7. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky žalobkyně před podáním žaloby. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o dodávce elektřiny dle ustanovení § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) a dále § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 50 odst. 1 energetického zákona Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 7. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně dodala elektrickou energii do odběrného místa žalované, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaná však svou povinnost za dodanou elektrickou energii zaplatit řádně a včas cenu nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokovaných částek podle výše označených faktur včetně zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Za prokázanou má soud i aktivní legitimaci žalobkyně, neboť na ni byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení převedena v souladu s § 1879 o. z. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 492,20 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 2 005 Kč a z nákladů právního zastoupení, a to odměny za zastupování advokátem dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve změní pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby po 3 140 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání návrhu na zahájení řízení, vše podle § 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), a paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby. Dále tvoří náklady řízení daň z přidané hodnoty v částce 2 167,20 Kč, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 13. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).