36 C 232/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 2. Předmětem řízení byl rozvod manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] v kostele [anonymizováno] [jméno], [obec a číslo]. Účastníkům se v průběhu manželství narodily tři děti, dne [datum] [jméno], dne [datum] [jméno] a dne [datum] [jméno]. K návrhu na rozvod manželství podaným manželkou se manžel připojil. Manželé spolu dlouhodobě nežijí, netvoří rodinnou domácnost. Manželství považovali oba manželé za trvale a hluboce rozvrácené, bez naděje na obnovení manželského soužití. Za příčiny rozvratu manželství manželka označila závislost manžela na omamných látkách a z toho pramenící nezájem o rodinu a domácnost, manžel za příčinu rozvratu manželství označil mimomanželský poměr manželky. 3. Manžel má státní příslušnost Rumunska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval úpravu obsaženou jednak v nařízení Rady ES č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, když podle čl. 3 bod. 1 písm. a) je příslušný soud členského státu, ve kterém měli manželé poslední společné obvyklé bydliště a podle čl. 28 odst. 2 Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem, publikované pod č. 1/1996 Sb., je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o výchově a výživy nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu manželství, rozhodnutí je pravomocné. Manželka vypověděla, že manžel v průběhu manželství užíval omamné látky. Podle jejího názoru nejevil dostatečný zájem o rodinu, děti a manželku, ani o pomoc se stavbou jejich domu. V případě jakýchkoli sporů manžel přestal s manželkou komunikovat. Od roku 2020 spolu účastníci jako partneři nežijí, manželka má jiný partnerský vztah, který považuje za perspektivní. Mezi manžely přetrvávají konflikty a napětí, k manželovi nechová žádné pozitivní city. V minulosti absolvovali párovou terapii, v té době už o ni ale manželka neměla zájem. Do budoucna vyloučila možnost obnovení manželského soužití. V rámci svého výslechu manžel odmítl, že by požíval omamné látky. Rodinu finančně zabezpečoval, staral se o děti, manželce vytvořil prostor pro vlastní koníčky. Manželka navázala mimomanželský vztah po dvou letech po narození posledního syna, o svém vztahu ho informovala po roce jeho trvání, když mu zároveň sdělila, že chce žít odděleně. Do té doby o něm nevěděl. Manželství se pokoušel zachránit. Potvrdil konflikty mezi manžely, po rozchodu měl zdravotní problémy, i děti tím byly traumatizované. K manželce cítí především lítost. Do budoucna vyloučil možnost obnovení manželského soužití. Další důkazy nebyly pro nadbytečnost provedeny. 5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Předpokladem kladného rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství je kvalifikovaný rozvrat manželství. Tato kvalifikovanost je dána nejenom délkou a intenzitou rozvratu, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště. Společné žití manželů je otázka jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření (srov. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 446 – 453 s.) 7. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale a nenapravitelně rozvráceno. Z výpovědi obou manželů vyplynulo, že jejich vztah je vážně narušený, manželé spolu řádně nekomunikují, nestýkají se, dlouhodobě nevedou rodinnou domácnost. Každý z manželů vnímal chování druhého manžela (k sobě navzájem, k společnému životu) negativně, oba vidí rozdílné příčiny nefunkčnosti manželství a svého vztahu, rozdílně jej interpretují. Je zřejmé, že v minulosti spolu manželé dostatečně nekomunikovali o svých přáních, pocitech a dalším směřování společného života. Za tohoto stavu byl rozvrat manželství a následné řízení o rozvod pouze logickým vyústěním všech výše popsaných neshod a odlišností ve vnímání svého vztahu a společného života manželů a vzájemného odcizení. Manželka udržuje vztah s jiným partnerem, který považuje za perspektivní. Ani jeden z manželů nechová pozitivní city k druhému manželovi, ani jeden z nich si neumí představit obnovení soužití (a ani se o něj v současné době nepokouší). S ohledem na uvedené, soud manželství rozvedl. 8. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných pohledech na společný život a v rozdílných povahách manželů, neochotě řešit problémy v manželství společně. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že zjišťování příčin rozvratu manželství je důležité pro rozhodnutí soudu v tom směru, zda je na místě pokusit se příčiny rozvratu odstranit a přispět (např. formou mediace) k obnovení manželského soužití. Soud není povinen v řízení zkoumat veškeré možné příčiny rozvratu manželství, ani který z účastníků se o rozvrat manželství přičinil větší měrou (kdo zavinil rozvod manželství). Účel řízení o rozvod manželství by přesahovalo komplikované dokazování všech možných příčin rozvratu manželství, případně hledání možné prvotní příčiny rozvratu manželství, když komplikovanost mezilidských vztahů a subjektivní vnímání účastníků jejich vztahu a chování druhého manžela, znemožňují nalezení objektivní zásadní příčiny. Řízení o rozvod manželství by mělo představovat rychlý a co nejméně traumatizující způsob ukončení vztahu manželů za situace, kdy není možná jeho náprava, zejména pokud je zřejmé, že spolu dál být do budoucna nechtějí. 9. Při posuzování zájmů nezletilých dětí účastníků ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku vycházel soud ze skutečnosti, že manželé spolu delší dobu nežijí, rozvodem manželství proto nedojde k žádné podstatné změně na straně nezletilých dětí a nelze proto hovořit o tom, že by rozvod byl v rozporu s jejich zájmem. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním, pro použití věty druhé nebyly shledány důvody.