6 C 156/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 11 410 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně je žalovaný provozovatelem osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ státní poznávací značky [anonymizováno] a [anonymizováno]. Obě vozidla neměla sjednána pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to v období od 6. 11. 2020 do 28. 2. 2021. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku za každý den absence pojištění, který činí 65 Kč/den. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] (za každé z vozidel) a stanovila mu lhůtu k zaplacení příspěvku v délce 60 dnů. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak touto žalobou nárokuje zaplacení dvou dlužných příspěvků (za každé z vozidel) á 5 405 Kč včetně dvou poplatků za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek á 300 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Před podáním návrhu zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl v období od 6. 11. 2020 do 28. 2. 2021 provozovatelem vozidel – osobních automobilů státní poznávací značky [anonymizováno] a [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ (prokázáno výpisy o zjištěných údajů o vozidle). V tomto období neměl žalovaný sjednané zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků (za každí z vozidel) do garančního fondu [anonymizováno] za porušení této povinnosti a stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení příspěvků za obě vozidla v délce 60 dnů (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 8. 11. 2021 a výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 4. 11. 2021 včetně informacích o zásilkách). Prvá výzva byla žalovanému doručena dne 10. 11. 2021 a druhá dne 9. 11. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek předžalobními upomínkami (prokázáno předžalobními upomínkami ze dne 2. 3. 2022 včetně podacího archu). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 8. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ včetně ve výši 47 Kč. 13. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 14. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 15. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 16. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný jakožto provozovatel vozidla měl zákonnou povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u obou vozidel. Žalovaným však tato povinnost nebyla splněna u obou vozidel, a to v období od 6. 11. 2020 do 28. 2. 2021, tedy po celkovou dobu 115 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 47 Kč za den, tj. na částku 5 405 Kč (za každé z vozidel). Za odeslání výzev k úhradě příspěvku vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou výzvu. Žalovaný je tak žalobkyni dlužen celkem částku 11. 410 Kč. Splatnost příspěvků včetně nákladů nastala uplynutím šedesátidenní lhůty k plnění od doručení výzev. V obou případech tak splatnost nastala dne 10. 1. 2022. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 680 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 22. O povinnosti zapl