7 C 14/2022-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 147 Kč z titulu nehrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. 3. Příslušnost soudu je dána podle čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 21. 11. 2016 byl žalovaný přepraven vlakem provozovaným společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] nádraží. Za tuto jízdu [anonymizováno] požadovala částku 147 Kč. Žalovaný byl požádán průvodčím [anonymizováno] k předložení platného jízdního dokladu, což žalovaný neučinil. [anonymizováno] vyměřily žalovanému přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Dne 15. 12. 2015 pak [anonymizováno] převedla oprávnění požadovat zaplacení těchto částek na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pak dne 14. 7. 2017 toto oprávnění převedla na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani o zaslání předžalobní výzvy ze dne 1. 9. 2017. 5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění (dále jen„ zákon. Žalovaný tak byl povinen se pověřenému zaměstnanci žalobkyně prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, byl povinen [anonymizováno] zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona). Soud proto nárok žalobkyně shledal oprávněným. Soud dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neboť [anonymizováno] splnila všechny své smluvní i zákonné povinnosti, žalovaný je se splacením svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný (§ 1970 o. z.). Za prokázanou má soud i aktivní legitimaci žalobkyně, neboť jí byla pohledávka, která byla předmětem tohoto řízení, postoupena (§ 1879 o. z.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. 7. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. 8 C 203/2020 a 35 C 196/2020) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 8. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).