ECLI: ECLI:CZ:OSPY:2022:7.C.477.2020.1 Datum: 2022-07-26 Předmět: o zaplacení 296.801,- Kč s přísl. Ustanovení: ["§ 2820 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2900 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2906 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2909 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2910 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2915 z. č. 89/2012 Sb."] ["nutná obrana""odbory""znalecký posudek""krajní nouze""podvod""dražba""omluvitelné vzrušení mysli""zastavení řízení"]
O co šlo: o zaplacení 296.801,- Kč s přísl. (["§ 2820 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2900 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2906 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2909 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2910 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2915 z. č. 89/20)
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 10.8.2018 vyplatil z titulu pojistné smlouvy o havarijním pojištění uzavřené k vozidlu , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. 1 , Anonymizováno, , pojistné plnění společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , ve výši 296 801 Kč. Tímto plněním nahradil pojištěné společnosti škodu vzniklou poškozením jejího vozidla při dopravní nehodě ze dne 24.6.2018 v katastru obce , Jméno žalovaného B, . V žalobě uvedl, že první žalovaný řídil vozidlo , jméno FO, , jméno FO, směrem k obci , Jméno žalovaného B, , přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a svým schopnostem, následně se nevěnoval dostatečně řízení vozidla sjel s vozidlem do příkopu, kde narazil do stromu. Dle výpovědi druhého žalovaného, spolujezdce ve vozidle v době dopravní nehody sedícího na předním sedadle, a jeho manželky , jméno FO, , sedící v době nehody na sedadle zadním, řídil první žalovaný vozidlo značnou rychlostí přes 90 km/hod. a přitom nebezpečně kličkoval, vyhrožoval jim, že s vozidlem nabourá do stromu a v tomto pokračoval, přes upozornění, aby tohoto jednání zanechal. V obavě o život svůj a své manželky se pak druhý žalovaný začal s prvním žalovaným přetahovat o řízení vozidla a následně druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu vozidla, následkem čeho sjel první žalovaný s vozidlem na krajnici a následně narazil do stromu.2. Tímto jednáním dle žalobce první žalovaný porušil ustanovení § 2900 o.z., tj. při svém konání si nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného a toto jednání bylo příčinou vzniku dopravní nehody a škody, která vzniklapokračování - 3 - 7 C 477/2020na vozidle , jméno FO, , jméno FO, při této dopravní nehodě. Dále tím dle žalobce porušil § 2909 o.z., tj. úmyslně porušil dobré mravy a jeho jednání bylo příčinou dopravní nehody. Porušil také ustanovení § 2910 o.z., když porušil ustanovení § 4 písm. a) zák.č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Skutečnost, že druhý žalovaný zatáhl ve vozidle za ruční brzdu, nezbavuje prvního žalovaného povinnosti nahradit žalobci škodu vzniklou při dopravní nehodě, a to s ohledem na chování prvního žalovaného, které je popsáno výše a které předcházelo zatáhnutí za ruční brzdu ze strany druhého žalovaného. Ve vztahu k druhému žalovanému uvedl žalobce, že tím, že zatáhl za ruční brzdu, porušil ustanovení § 2900 o.z., tj. při svém konání si nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného a toto jednání bylo příčinou vzniku dopravní nehody a škody, která vznikla na vozidle , jméno FO, , jméno FO, při této dopravní nehodě. Nejednalo se přitom o naplnění předpokladů krajní nouze. Újma, která hrozila druhému žalovanému a jeho manželce v důsledku chování prvního žalovaného nebyla tak závažná jako újma, která následně v důsledku chování druhého žalovaného vznikla. Navíc je otázkou, zda se této újmě nedalo zabránit jinak, tj. přesvědčit prvního žalovaného, aby svého jednání zanechal, nebo kontaktovat telefonicky Policii ČR.3. Žalobce v popsaném jednání spatřoval společné jednání obou žalovaných, kterým se spolupodíleli na vzniku dopravní nehody, a tedy i jejich zavinění a odpovědnost shledával jako společnou a nerozdílnou ve smyslu § 2915 o.z. Výplatou pojistného plnění žalobcem přešel na něho podle § 2820 odst. 1 o.z. nárok poškozené společnosti , právnická osoba, na náhradu škody, a to až do výše vyplaceného pojistného plnění. Žalobce dopisem ze dne 2.10.2020 požádal žalované o zaplacení náhrady škody ve výši 296 801 Kč do 2.11.2020. První žalovaný plnit odmítl s odůvodněním, že se nedopustil popisovaného jednání, druhý žalovaný nereagoval. Od 3.11.2020 tak požadoval žalobce po žalovaných úrok z prodlení.4. Žalovaný ad 1) uplatněný nárok v celém jeho rozsahu odmítl. Předně uvedl, že popis dopravní nehody, podle něhož nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a svým schopnostem, následně se nevěnoval dostatečně řízení vozidla sjel s vozidlem do příkopu, kde narazil do stromu, je nepravdivý. V místě dopravní nehody byla vozovka rovná a přehledná, je nepochopitelné, co myslí žalobce tvrzením, že nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky a svým schopnostem. Stejně tak je neodůvodněné tvrzení, že by se dostatečně nevěnoval řízení vozidla. Vznik dopravní nehody vůbec nesouvisel s údajným nepřizpůsobením rychlosti jízdy stavu vozovky, jeho schopnostem a nevěnováním se řízení. Její příčinou byl fakt, že druhý žalovaný za jízdy po slovní rozepři s ním svévolně zatáhl za ruční brzdu. Také pouze druhý žalovaný byl Policií ČR označen za viníka dopravní nehody. Rovněž pouze ve vztahu k druhému žalovanému bylo za způsobení dopravní nehody vedeno správní řízení a k uznání jeho viny nedošlo pouze z toho důvodu, že pro uplynutí prekluzivní lhůty bylo řízení zastaveno. Žalovaný ad 1) tedy odmítl, že by se dopustil jakéhokoli jednání, které by v příčinné souvislosti mělo vést k dopravní nehodě. Tvrzení druhého žalovaného, že měl během jízdy zběsile gestikulovat, pouštět volant, projevovat se agresivně, nevěnovat se řízení, neustále zrychlovat, je naprostým výmyslem.5. K okolnostem předcházejícím nehodě první žalovaný doplnil, že neučinil v průběhu jízdy nic, co by mohlo u druhého žalovaného a jeho manželky vzbudit obavu o jejich životy. Měl vozidlo zcela pod kontrolou, nikterak nekličkoval a nejel nepřiměřeně rychle. Je faktem, že před dopravní nehodou jel na policii, kde hodlal oznámit podvodné jednání druhého žalovaného v souvislostí s koupí vozidla Hyundai , jméno FO, . Z toho důvodu vznikla mezi ním a druhým žalovaným rozepře, právě to je důvodem toho, že druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu, způsobil smyk vozidla a v důsledku toho dopravní nehodu. Odpovědnost zapokračování - 4 - 7 C 477/2020způsobení dopravní nehody leží pouze na druhém žalovaném, který si musel být vědom toho, že zatáhnutím za ruční brzdu při rychlosti 90 km/hod. může mít fatální následky. Pouze jeho zásahem do řízení došlo k tomu, že vozidlo sjelo do příkopu. Odvolává-li se druhý žalovaný na krajní nouzi, nemůže být úspěšný, neboť ani jemu ani nikomu jinému nebezpečí nehrozilo. Navíc svým jednáním, kterým odvracel údajné nebezpečí hrozící újmy, způsobil stejně závažný následek, jako údajná újma, která hrozila. I pokud by měl druhý žalovaný pocit nějakého nebezpečí, pak mu to nedávalo právo zasáhnout do řízení prvního žalovaného, to by byl nebezpečný precedens. Pasivní věcná legitimace prvního žalovaného není dána.6. Žalovaný ad 2) rovněž s podanou žalobou nesouhlasil. V podaném odporu proti vydanému platebnímu rozkazu popsal svůj pohled na skutečnosti předcházející dopravní nehodě. Podle něho počal být první žalovaný během jízdy agresivní, nevěnoval se řízení a neustále zrychloval. Na výzvy, aby se uklidnil a zastavil, nereagoval, byť jej o to manželka s pláčem prosila. Říkal, že si s nimi může dělat, co chce a že je klidně zabije. Jel výrazně více než 100 km/hod., pouštěl volant a gestikuloval. V krajní nouzi tak druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu, když se mu předtím nepodařilo vypnout zapalování. Přitom se snažil držet jednou rukou volant, aby udrželi přímý směr jízdy a nedostali smyk. První žalovaný však začal tlačit volant oběma rukama proti němu s úmyslem navést vozidlo do stromu, což se mu nakonec povedlo. Má za to, že svým jednáním se snažil nehodě zabránit, navíc se blížili ke křižovatkám a přechodu pro chodce. Jednal v nutné obraně a ve strachu o život svůj a své manželky, snažil se zabránit protiprávnímu jednání prvního žalovaného ohrožujícímu i ostatní osoby nacházející se na dané silnici a v okolí a nemůže nést odpovědnost za následek, který nastal.7. Doplnil dále bližší popis jednání prvního žalovaného ( popsal jej podrobně při své účastnické výpovědi a soud na tento popis pod bodem 16 odkazuje ). Podle druhého žalovaného nezbývalo jiné řešení, jak zabránit neodvratným následkům na životech a zdraví, než zatáhnout za ruční brzdu. Tím vozidlo zpomalilo z rychlosti 107 – 112 km/hod. kterou dle znaleckého posudku před nehodou jelo, na 40 – 50 km/hod., což byla rychlost, při níž již neměl náraz do stromu fatální následky. Jeho jednání tak bylo život zachraňující. Druhý žalovaný měl za to, že v daném konkrétním případě byly naplněny znaky krajní nouze. Tedy přímo hrozící nebezpečí újmy ( tj. stav, v němž vývoj událostí směřuje velmi rychle k újmě, je nutné rychlé rozhodnutí, dlouhé uvažování není možné ), a současně nemožnost za daných okolností nebezpečí odvrátit jinak, přičemž následek odvrácení nebezpečí nesmí být zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila. Mělo by také být přihlédnuto k jeho omluvitelnému vzrušení mysli, k výjimečnosti situace a strachu s vystupňovanou obavou o vlastní život a život jeho manželky. Pokud první žalovaný dává do souvislosti jízdu na policii k nahlášení domnělého podvodného jednání druhého žalovaného a zatažení za ruční brzdu, jde o účelové tvrzení