7 C 49/2022-16 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu ze dne 27. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 1 484,67 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce březen 2020 až prosinec 2020, tj. celkem 10 měsíců po 135 Kč, a poplatek za měsíc únor 2020 ve výši 134,67 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou poplatku do podání žaloby dne 27. 10. 2021 ve výši 168,04 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná byla odběratelkou elektřiny připojenou k distribuční soustavě. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke sdělení, zda je držitelkou televizního přijímače a tedy i osobou povinnou platit televizní poplatek, a zároveň žalovanou poučila, že pokud neprokáže, že vlastnicí televizního přijímače není, bude považována za poplatnici televizního poplatku s povinností poplatek platit. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nikterak nevyjádřila a vznikla jí tak povinnost od srpna roku 2019 hradit měsíčně televizní poplatek. Žalovaná neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce březen 2020 až prosinec 2020 a dále zbývající část poplatku ve výši 134,67 Kč za měsíc únor 2020, žalobkyni tak dluží za předmětné období částku ve výši 1 484,67 Kč (10 měsíců po 135 Kč a 1 měsíc po 134,67 Kč). Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po zaslání výzvy k zaplacení. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Konkrétně byla věc po právní stránce posouzena podle § 6, § 7 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná svou povinnost platit televizní poplatky, stanovenou uvedeným zákonem, v předmětném období nesplnila a tím se s plněním svého závazku dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna platit z nezaplacené částky úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), který žalobkyně kapitalizovala na částku 168,04 Kč. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 126 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.