8 C 120/2021-35 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 3. 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho zletilým synem, a to počínaje právě dnem 4. 3. 2021. Žalobce uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2006, č. j. 33 Nc 67/2004-248, ve znění opravných usnesení a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, č j. 20 Co 361/2008-416, byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu v té době již zletilého žalovaného částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobce dále sdělil, že žalovaný studoval střední školu, ale studium dle informací žalobce již ukončil či přerušil. Tuto informaci se však žalobci nepodařilo ověřit u Policie České republiky ani u žalovaného. Nad rámec dříve uvedeného žalobce dodal, že soudem stanovené výživné hradil po celou dobu až do 28. 2. 2021 řádně. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud jeho vyživovací povinnost k žalovanému zrušil. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že studium na střední škole skutečně přerušil, učinil tak ovšem kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu, který mu neumožňuje samostatně se živit ani pokračovat ve studiu. Žalovaný dodal, že samotné přerušení či ukončení studia nezpůsobuje zánik vyživovací povinnosti a žalobce mu po celou dobu hradil výživné v konstantní výši 3 000 Kč měsíčně, která je dle žalovaného spíše nízká. 3. K ústnímu jednání nařízenému ve věci dne 5. 1. 2022 se žalovaný ani jeho právní zástupce nedostavil, ač bylo předvolání k ústnímu jednání řádně doručeno. K jednání se žalovaný neomluvil, nežádal o odročení. Soud pro úplnost dodává, že dne 19. 1. 2022 doručil žalovaný prostřednictvím právního zástupce soudu podání, v němž zpětně omlouval svou neúčast na ústním jednání s odůvodněním, že mezi žalovaným a jeho právním zástupce došlo k nedorozumění při ústní komunikaci. V důsledku tohoto nedorozumění měl právní zástupce žalovaného za to, že žalovaný si najde nového právního zástupce poblíž místa jeho aktuálního pobytu a nebude tak vyžadovat, aby jej stávající právní zástupce zastupoval na ústním jednání konaném dne 5. 1. 2022. Sám žalovaný měl naopak za to, že jej jeho stávající právní zástupce bude nadále zastupovat. Spolu s tímto podáním doručil žalovaný také plnou moc pro jeho právního zástupce. Z provedeného dokazování bylo zjištěno: 4. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, č. j. 20 Co 361/2008-416, bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla žalobci uložena vyživovací povinnost k žalovanému ve výši 3 000 Kč měsíčně. 5. Z vyjádření Gymnázia [obec a číslo], [ulice a číslo] ze dne 7. 6. 2021 a 14. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 9. 2014 studentem uvedeného gymnázia. V období od 25. 10. 2018 do 31. 8. 2019 měl žalovaný studium přerušeno ze zdravotních důvodů. Ze stejných důvodů bylo studium žalovaného přerušeno od 6. 9. 2019 do 31. 8. 2020 a konečně i v období od 14. 12. 2020 do 31. 8. 2021 měl žalovaný studium přerušeno ze zdravotních důvodů. 6. Z rozhodnutí Gymnázia [obec a číslo], [ulice a číslo] ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že uvedeného dne gymnázium rozhodlo o přerušení studia žalovaného ze zdravotních důvodů. 7. Z výměnného listu – poukazu k odbornému vyšetření ze dne 26. 11. 2020 vystavenému MUDr. [jméno] [příjmení], praktickou lékařkou soud zjistil soud následující: MUDr. [příjmení] ve výměnném listu uvedla, že žalovaný byl ke dni vyhotovení této listiny v léčení u této lékařky z důvodu akutního onemocnění a toho času není schopen studia. 8. Z přípisů adresovaných žalovanému, jeho právnímu zástupci a Policii České republiky bylo zjištěno, že žalobce se obrátil na uvedené adresáty s dotazem na aktuální stav studia žalovaného. <i>9. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.</i> <i>10. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>11. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činní; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>12. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 13. Úvodem soud uvádí, že za daného procesního stavu nemohl přihlédnout k opožděné omluvě žalovaného, neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení dle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tak vyšel z toho, že žalovaný (jeho právní zástupce) se k řízení bez omluvy nedostavil a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 14. Z provedených důkazů vyplynulo, že zletilý žalovaný měl ke dni podání žaloby a minimálně až do 31. 8. 2021 přerušeno jeho středoškolské studium a nepřipravoval se tak v uvedeném období na výkon budoucího povolání. Z vyjádření a rozhodnutí gymnázia vyplynulo, že gymnázium došlo k závěru, že zdravotní stav žalovaného odůvodňuje přerušení studia a rozhodlo tak o přerušení studia žalovaného. Ze zprávy praktické lékařky bylo zjištěno, že dle jejího posouzení nebyl žalovaný ke dni 26. 11. 2020 (a pravděpodobně i po určitou dobu následující po vydání této zprávy) kvůli akutnímu onemocnění schopen studia. V řízení však nebylo vůbec prokázáno, jaká má být povaha zdravotních potíží žalovaného a jakým způsobem tyto potíže mohou ovlivňovat možnost a schopnost žalovaného studovat. Pro úspěch žalovaného musely být v řízení prokázány objektivní zdravotní komplikace, které znemožňují nebo ztěžují žalovanému možnost připravovat se na budoucí povolání. Je tedy třeba prokázat konkrétní zdravotní poruchy či onemocnění, které jsou žalovanému diagnostikovány, aby soud mohl v rámci právního posouzení hodnotit, zda žalovaný je či není schopen přípravy na budoucí povolání. Žalovaný však dosud předloženými důkazy žádné konkrétní zdravotní potíže neprokázal. 15. Po provedeném dokazování se tak ukázalo jako nezbytné poučit žalovaného podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o chybějících důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení, pro nepřítomnost žalovaného či jeho zástupce při jednání soudu však nebylo možno postupovat podle uvedeného ustanovení. Jak vyplývá z konstantní judikatury, není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle § 118a o. s. ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle § 101 odst. 3 o. s. ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy. 16. Protože žalovaný nevyužil možnosti se k jednání dostavit, zabránil tak soudu, aby mu mohlo být poskytnuto příslušné poučení. Soud za daného stavu posoudil podanou žalobu jako zcela důvodnou, neboť žalobce prokázal, že zletilý žalovaný se nepřipravuje na výkon povolání a žalovanému se naopak nepodařilo prokázat, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje zúčastnit se studia. Z toho důvodu již nelze považovat vyživovací povinnost uloženou žalobci za důvodnou a výrokem rozsudku byla tato povinnost zrušena, a to ke dni podání žaloby, čímž bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno (výrok I.). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy se ve věci zcela úspěšný žalobce náhrady nákladů řízení vůči žalovanému výslovně vzdal. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výro