8 C 179/2022-23 — Okresní soud Praha-východ

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu úhrady parkovného za odtah a umístění vozidla [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) na parkovišti provozovaném žalobcem. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Listinnými důkazy má soud za prokázané: Žalovaný dne 25. 5. 2020 v 7:20 parkoval s vozidlem v prostoru označeném zákazem stání s dodatkovou tabulkou s nápisem„ 25. 2. 2020 čištění komunikace v době od 7:00 do 17:00“. Správce komunikace (žalobce) z toho důvodu nařídil odtah vozidla na odstavné parkoviště. Téhož dne bylo vozidlo vyzvednuto uživatelem vozidla, paní [jméno] [příjmení]. Ta při převzetí vozidla neuhradila manipulační poplatek ve výši 1 500 Kč, jehož výše je stanovena nařízením žalobce [číslo] ze dne 8. 3. 2012. Při převzetí vozidla jeho uživatel podepsal poučení o tom, že je povinen uhradit manipulační poplatek do 14 dnů, jinak bude tento poplatek požadován po provozovateli vozidla (žalovaném). Uživatel vozidla žalovanou částku ani přes výzvu žalobce neuhradil a žalobce proto k úhradě vyzval žalovaného, jakožto provozovatele vozidla. Ani žalovaný však i přes doručenou předžalobní upomínku na dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka se stala splatnou na základě uplynutí 30 denní lhůty k plnění, stanovené ve výzvě žalobce ze dne 12. 4. 2021 Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. čl. II odst. 1 nařízení žalobce [číslo] kdy je maximální cena za nucený odtah automobilu 1 500 Kč [ulice] policie [územní celek] oprávněně rozhodla o odtahu vozidla registrovaného na žalovaného, přičemž uživatel vozidla si téhož dne vozidlo převzal. Dle citovaného nařízení náleží žalobci náhrada ve výši 1 500. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. S ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (zejména nález ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19) zdejší soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, jaká by náležela nezastoupenému účastníkovi, neboť s ohledem na povahu věci nelze zastoupení statutárního města v právně zcela jednoduché věci považovat za účelné.