8 C 321/2022-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu neplacení poplatků za televizní vysílání. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná je držitelem televizního přijímače, který je přihlášen od období srpna 2019, a vznikla jí tak dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, povinnost hradit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaná za období od ledna 2021 do března 2022 neuhradila na televizním poplatku ničeho a zůstala tak žalobkyni za 15 měsíců dlužna částku 2 020,79 Kč, když žalobkyně za první neuhrazený měsíc požaduje pouze částku ve výši 130,79 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužných částek. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná dlužnou částku neuhradila. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. 7. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě předložených listinných důkazů a citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná porušila svou zákonnou povinnost, když televizní poplatek v období od ledna 2021 do března 2022 nehradila řádně a včas a vznikl jí tak vůči žalobkyni dluh ve výši 2 020,79 Kč. 12. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen podle § 1970 o.z. platit ode dne následujícího po splatnosti z (každé dílčí) dlužné částky úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přičemž žalobkyně podanou žalobou nárokuje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti každého dílčího dlužného poplatku (od 16. dne v každém měsíci) do podání žaloby, tj. do 19. 7. 2022, který kapitalizovala částkou 161,74 Kč. Zároveň soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů na uplatnění pohledávky částku ve výši 63 Kč (náklady na poštovné za zaslání předžalobní upomínky). 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. Soud žalobkyni přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Z toho také vyplývá, že žalobkyně ve věci učinila pouze dva úkony, za který jí může být přiznána náhrada (písemné podání nebo návrh ve věci samé, předžalobní výzva). Jakožto nezastoupenému účastníkovi nemůže být žalobkyni přiznána náhrada za převzetí a přípravu zastoupení.