8 C 34/2022-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu neplacení poplatků za televizní vysílání v období od září 2019 do prosince 2020. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke sdělení, zda je držitelem televizního přijímače a tedy i osobou povinnou platit televizní poplatek, a zároveň žalovaného poučila, že pokud neprokáže, že vlastníkem televizního přijímače není, bude považován za poplatníka televizního poplatku s povinností poplatek platit. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nikterak nevyjádřil a vznikla mu tak povinnost za období od září 2019 do prosince 2020 dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, povinnost hradit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný v uvedeném období neuhradil na televizním poplatku ničeho a zůstal tak žalobkyni za 16 měsíců dlužen částku 2 160 Kč. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě předložených listinných důkazů a citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný neprokázal, že není vlastníkem televizního zařízení a vznikla mu tak povinnost platit televizní poplatek. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, když televizní poplatek v období od září 2019 do prosince 2020 nehradil řádně a včas a vznikl mu tak vůči žalobkyni dluh ve výši 2 160 Kč. 13. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen podle § 1970 o.z. platit ode dne následujícího po splatnosti z (každé dílčí) dlužné částky úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přičemž žalobkyně podanou žalobou nárokuje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti každého dílčího dlužného poplatku (od 16. dne v každém měsíci) do podání žaloby, tj. do 27. 10. 2021, který kapitalizovala částkou 291,09 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 16. Soud žalobkyni přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Z toho také vyplývá, že žalobkyně ve věci učinila pouze jeden úkon, za který jí může být přiznána náhrada (písemné podání nebo návrh ve věci samé). Jakožto nezastoupenému účastníkovi nemůže být žalobkyni přiznána náhrada za převzetí a přípravu zastoupení.