8 C 36/2022-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu neplacení poplatků za televizní vysílání za měsíce květen, srpen, září a prosinec 2020. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná je držitelem televizního přijímače, který je přihlášen od června 2011 a vznikla jí tak dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, povinnost hradit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaná za měsíce květen, srpen, září a prosinec 2020 neuhradila na televizním poplatku ničeho a zůstala tak žalobkyni za 4 měsíce dlužna částku 540 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužných částek. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná dlužnou částku neuhradila. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. 7. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud s ohledem na shora uvedené přiznal žalobkyni žalovanou částku ve výši 540 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 53,76 Kč vyčísleného ke dni 27. 10. 2021. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Soud žalobkyni přiznal náklady nezastoupeného účastníka, neboť s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015) nepovažuje zastoupení žalobkyně advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Z toho také vyplývá, že žalobkyně ve věci učinila pouze jeden úkon, za který jí může být přiznána náhrada (písemné podání nebo návrh ve věci samé). Jakožto nezastoupenému účastníkovi nemůže být žalobkyni přiznána náhrada za převzetí a přípravu zastoupení.