8 C 395/2020 — Okresní soud Praha-východ

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu. Z bodu 41. odůvodnění rozsudku je zjevně patrné, že soud zamýšlel přiznat vedlejší účastnici nárok na náhradu nákladů řízení složený z odměny advokáta ve výši 7 750 Kč a náhrady paušálních výdajů ve výši 900 Kč, jakož i z daně z přidané hodnoty ze součtu těchto částek (z celkové částky 8 650 Kč). K tomuto soud zdůrazňuje, že obě částky (7 750 Kč a 900 Kč) jsou v odůvodnění rozsudku výslovně uvedeny, resp. jsou v odůvodnění uvedeny dílčí hodnoty, jejichž součtem soud k uvedeným částkám došel (3 100 Kč + 3 100 Kč + 1 550 Kč = 7 750 Kč), (300 Kč x 3 = 900 Kč). Stejně tak je v rozsudku jasně formulován úmysl soudu dané částky sečíst (7 750 Kč + 900 Kč). Kvůli zjevné nesprávnosti soud ovšem v bodu 41. odůvodnění rozsudku uvedl, že základem pro daň z přidané hodnoty je částka 7 750 Kč namísto 8 650 Kč, což se projevilo i v nesprávnosti navazujícího výpočtu DPH, kde namísto částky 1 816,50 Kč soud uvedl částku 1 627,50 Kč Tyto předcházející chyby ve výpočtu pak měly za následek i zjevnou nesprávnost při celkovém součtu částky nákladů řízení, v němž soud zamýšlel sečíst částky 8 650 Kč a 1 816,50 Kč, kvůli popsaným nesprávnostem při výpočtu však sečetl částky 7 750 Kč a 1 627,50 Kč a v odůvodnění rozsudku tak uvedl částku 9 337,50 Kč, která však představuje zjevnou odchylku od zamýšleného obsahu rozhodnutí. Tato nesprávnost se pak promítla i do výroku IV. rozsudku S ohledem na ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. soud uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.