8 C 8/2022-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 1 015 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, proto se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti soudů České republiky a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval ustanovení § 2, § 6 a § 87 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, když mezi Českou republikou a Velkou Británií není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by problematiku smlouvy o přepravě osob upravovala, a dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a rozhodným právem je právní řád České republiky podle sídla přepravce. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne 9. 5. 2016 cestoval žalovaný vlakem provozovaným společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) mezi stanicemi [obec] a [obec] a průvodčímu se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Tímto porušením přepravního řádu vznikla žalovanému povinnost uhradit [anonymizováno] jízdné ve výši 15 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč Smlouvou ze dne 15. 12. 2015 [anonymizováno] převedly oprávnění požadovat zaplacení těchto částek na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pak smlouvou ze dne 2. 12. 2016 toto oprávnění převedla na žalobkyni. 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanovena jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě § 2550 a násl. o. z. ve spojení s ustanovením § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil prostředků hromadné dopravy, nedoložil, že řádně zaplatil jízdné, a vznikla mu tak povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Jelikož žalovaný neplnil z řádného závazkového právního vztahu, je žaloba důvodná, a proto bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. občanského zákoníku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 015 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 93/2021, 8 C 6/2018, 36 C 310/2017, 36 C 329/2017, 8 C 394/2017) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.