21 C 76/2023-204 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně a) se žalobou podanou dne 21. 2. 2023 domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , naposledy bytem , adresa, , ze dne 15. 7. 2020. Tvrdila, že podání žaloby jí bylo uloženo usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. , spisová značka, . V daném případě se jedná o prostou allografní závěť. Zůstavitel je osobně na listině podepsán. Závěť podepsali dva svědci, a to pan , jméno FO, a paní , jméno FO, . Z výslechu svědkyně paní , jméno FO, ze dne 18. 2. 2021 vyplynulo, že „Listinu podepsal , jméno FO, jako první, , jméno FO, seděl na sedačce, druhý podepisoval , jméno FO, a potom já.“ Jak dále vyplývá z výslechu svědka pana , jméno FO, ze dne 28. 4.2021, soud prvého stupně nikterak konkrétní postup při podpisu závěti pozůstalého ze dne 15. 7.2020 u tohoto svědka již nezjišťoval, tedy nejspíše měl splnění zákonných podmínek pro sepis allografní závěti za prokázaný výslechem svědkyně paní , jméno FO, ze dne 18. 2.2021. Není důvod zpochybňovat pravost podpisu zůstavitele, když tuto prokazují i výslechy svědků. V této souvislosti odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1163/2013. Dále odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1983, sp. zn. 4 Cz 82/82 a na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1934/2012. Svědci závěti zcela přirozeným způsobem popsali a vypověděli způsob, jak došlo k podpisu allografní závěti, oba se ve svých svědeckých výpovědích v podstatných rysech shodují a není důvodu pochybovat o pravosti závěti. Ze strany závětních dědiců došlo k předložení závěti, o jejíž pravosti a platnosti nepanují pochyby. Nesouhlasila-li by s výše uvedeným žalovaná, je na ní, aby pravost či platnost závěti napadala. Allografní závěť je zcela legitimní způsob, kterým může zůstavitel pořídit o svém majetku a mělo by na něj být nahlíženo stejně jako na jakoukoliv jinou holografní závěť, potažmo jinou soukromou listinu. Žalobkyně a) udržovala se zůstavitelem pravidelný kontakt a vzájemně měli velmi vřelý vztah, o čemž ve své podstatě svědčí již jen samotný fakt, že žalobkyně a) žila ve stejné obci jako zůstavitel, doslova „pár kroků“ od sebe. Byli v pravidelném kontaktu, nemoc zůstavitele žalobkyně a) velmi intenzivně prožívala. Žalobkyně a) se také v nemoci snažila zůstaviteli velmi intenzivně pomáhat, vyhledávala způsoby možné experimentální léčby, když na typ karcinomu zůstavitele v České republice neexistovaly. Když byla možnost propuštění zůstavitele z nemocnice, byla to právě žalobkyně a), která jela do Českých Budějovic pro kyslíkový přístroj do tamějšího zásobovacího skladu, protože nikde v okolí nebyl. Tvrzení žalované o tom, že zůstavitel měl ve svých záležitostech vždy pořádek, je zcela nepravdivé, když přímo opak byl pravdou a zejména žalobkyně a) musela po smrti zůstavitele třídit a procházet jeho dokumenty, když jejich „archivace“ a třídění ze strany zůstavitele v podstatě neexistovala. Skutečnost, že zůstavitel neměl s žalovanou hovořit o obsahu závěti, kterou měl v úmyslu pořídit, je ve zjevném rozporu s faktickým stavem věci, když právě sepis závěti zcela koresponduje s tím, že zůstavitel s žalovanou uzavřel smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Již jen z tohoto kroku je zcela zřejmé, že zůstavitel neměl v úmyslu, aby žalovaná dědila dle zákonné úpravy, ale tak, aby bylo její dědické právo naplněno ještě za života zůstavitele a tento mohl okruh pozůstalých určit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud by vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou byly tak idylické, jak bylo v dědickém řízení žalovanou proklamováno, pak by nepochybně nedošlo k tomu, že zůstavitel nechal vyhotovit notářský zápis , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn.: , Anonymizováno, ze dne , datum, , který obsahuje smlouvu o zřeknutí se dědického práva, a to právě ve vztahu k žalované, ve spojení s notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn.: , Anonymizováno, ze dne , datum, . Jak je také zřejmé z okolností, za nichž zůstavitel zemřel, je nepochybné, že sepsání závěti pro zůstavitele představovalo významný úkon zcela korespondující s tím, jak si přál, aby s jeho majetkem bylo v budoucnu naloženo. Také výše specifikované uzavření smlouvy o zřeknutí se dědického práva nade vši pochybnost potvrzuje, že zůstavitel měl v úmyslu zahrnout do dědictví právě žalobkyni a). Existence naléhavého právního zájmu na určení, že žalobkyně a) je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele je dán samotnou podstatou dědického řízení, když je třeba vymezit účastníky řízení o dědictví po zůstaviteli, neboť je zde spor o dědické právo, resp. o dědictví ze zákona a dědictví ze závěti.2. Žalobkyně b) se žalobou podanou dne 22. 2. 2023 domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele ze dne 15. 7. 2020. Tvrdila, že v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědičkami ze zákona po zůstaviteli v I. dědické třídě je 1) manželka zůstavitele – , Jméno zainteresované osoby 1/0, - žalobkyně b) - a 2) dcera zůstavitele z prvního manželství - žalovaná. Na základě šetření notářky vyplynulo, že zůstavitel sepsal dne 10. 9. 2020, krátce před smrtí, u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , notářský zápis , Anonymizováno, zachycující jeho vůli vyplatit žalované za zřeknutí se svého dědického práva částku 5.000.000 Kč. Notářský zápis byl sepisován jako dohoda mezi zůstavitelem a žalovanou, která dle tohoto notářského zápisu prohlašuje, že se zříká svého dědického práva po zůstaviteli, a to i ve vztahu ke svým potomkům. Zřeknutí se vztahuje i na povinný díl. Zůstavitel toto zřeknutí se dědického práva bez výhrad přijal. Za toto zřeknutí se dědického práva se zůstavitel zavázal vyplatit žalované finanční kompenzaci ve výši 5.000.000 Kč, a to nejpozději do 25. 9. 2020. Žalovaná nebyla dne 10. 9. 2020 sepisu přítomna a dostavila se k uzavření dohody až dne 22. 9. 2020. Toho dne bylo v sepisu notářského zápisu pokračováno a žalovaná v tomto pokračování prohlásila, že si přečetla notářský zápis sepsaný dne 10. 9. 2020, a po jeho přečtení prohlásila, že ke smlouvě o zřeknutí se dědictví přistupuje a bere na sebe veškerá práva a povinnosti z této smlouvy pro ni plynoucí. Dané jednání žalované je evidované jako pokračování v notářském zápise a nese sp. zn. , Anonymizováno, . Zůstavitel zanechal závěť datovanou dne 15. 7. 2020, v níž dědičkami ustanovil žalobkyni b) - manželku, která měla zdědit 40 % majetku zůstavitele, dále žalobkyni c) – dceru žalobkyně b), která měla zdědit 35 % majetku, a žalobkyni a) - vnučku žalobkyně b), která měla zdědit 25 % majetku. Předložená závěť byla sepsána na stroji (počítači), datována dnem 15. 7. 2020 a podepsána zůstavitelem a dvěma svědky, a to , jméno FO, a , jméno FO, . Tito svědci přímo v listině, tj. v závěti potvrdili, že zůstavitel před nimi tuto závěť podepsal a prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. O závěti se dědicové dozvěděli až od svědka , jméno FO, , který listinu předal žalobkyni c), a ta ji následně dne 4. 2. 2021 předala pověřené notářce. Notářka přezkoumala předloženou závěť a v protokolu ze dne 4. 2. 2021 konstatovala, že v závěti nebylo nic vymazáváno ani opraveno a nebyla v ní zjištěna žádná jiná formální ani věcná závada. Dále v protokolu notářka uvedla, že závěť nebyla napsaná rukou zůstavitele, je pouze podepsaná, ale není zatím najisto dáno, že to byl zůstavitel. U jednání dne 18. 2. 2021 se notářka dotázala žalobkyně c), jak to bylo se závětí, kterou předložila. Notářka se dotazovala, proč svědek o závěti řekl rodině až 4 měsíce po smrti zůstavitele, a dále se dotázala, zda může žalobkyně c) prokázat, že se jedná o podpis zůstavitele. Notářka k přezkoumání dané závěti předvolala podepsané svědky , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, dne 18. 2. 2021 vysvětlila okolnosti sepisu závěti a podpisů přítomných. Dne 28. 4. 2021 byl slyšen svědek , jméno FO, , který vypověděl, jak došlo k sepisu závěti, přičemž konkrétní otázky, zda došlo k přečtení závěti a co k tomu zůstavitel uvedl, nebyly svědkovi notářkou položeny. Usnesením ze dne 18. 12. 2022 notářka odkázala k podání žaloby na určení dědického dědičky ze závěti. Žalobkyně b) je dědičkou jak ze zákona, tak ze závěti. Ačkoli jako dědička ze zákona by zdědila 50 % pozůstalosti, zatímco ze závěti pouze 40 % pozůstalosti, je připravena ctít poslední vůli svého manžela, s nímž prožila 50 krásných let. Ačkoli se jedná o závěť psanou na počítači, byla zůstavitelem vlastnoručně podepsána a zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel ve formě veřejné listiny – notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne , datum, , , Anonymizováno, , měl v úmyslu zajistit, aby se jeho dcera – žalovaná – nestala dědičkou jeho jmění s tím, že jí namísto toho vyplatí finanční kompenzaci ve výši 5.000.000 Kč. Notářský zápis zachycující dohodu zůstavitele a žalované byl sepsán postupně, nikoli jeden den, kdy k této dohodě