34 C 172/2017 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené peněžité částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného a záloh na služby za období červen 2015 až červenec 2016 za pronájem bytu [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa]. 2. Z insolvenčního návrhu žalované spojeného s návrhem na povolení oddlužení soud zjistil, že byl podán k soudu dne [datum]. 3. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že byl zjištěn úpadek žalované [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované]. 4. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] ve výroku o vzetí na vědomí splnění oddlužení a dne [datum] ve výroku o osvobození žalované jako dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, soud zjistil, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu. 5. Podle § 415 odst. 1-4 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) platí, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. [ulice] podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. 6. Podle § 416 insolvenčního zákona dále platí, že osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud zamítl návrh dlužníka na přiznání osvobození podle § 414, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku. Rozhodnutí o přiznání osvobození podle § 414 je účinné nejdříve účinností rozhodnutí o splnění oddlužení. 7. Soud za této situace uzavřel, že z listinných důkazů je zřejmé, že pohledávka uplatňovaná žalobkyní vznikla dříve, než byl podán insolvenční návrh žalovanou spojený s návrhem na povolení oddlužení a rovněž tedy dříve, než bylo rozhodnuto o úpadku. O oddlužení bylo následně soudem pravomocně rozhodnuto tak, že žalovaná je osvobozena mimo jiné od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalovaná tak byla osvobozena i od pohledávky uplatněné žalobkyní, která tedy částečně zanikla již plněním v rámci oddlužení a ve zbylém pak zanikla osvobozením, když daná pohledávka nespadá pod výjimky uvedené v § 416 insolvenčního zákona. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako celek zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Nelze říci, že žaloba nebyla žalobkyní podána důvodně, současně však byla žalobkyně v řízení neúspěšná.