35 C 177/2023-27 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný provozoval flotilu autobusů nad 5 t, ač neměl sjednané povinné ručení. Konkrétně se jednalo o autobus [registrační značka] v období od 1. 10. 2021 do 20. 12. 2021, autobus [registrační značka] od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021, autobus [registrační značka] od 12. 3. 2021 do 14. 6. 2021, autobus [registrační značka] od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021, autobus [registrační značka] od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021, autobus [registrační značka] od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 [registrační značka] od 12. 3. 2021 do 14. 6. 2021 a autobus [registrační značka] od 12. 3. 2021 do 31. 5. 2021. Žalovaný přes výzvy žalobci dluh neuhradil. 2. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 3. Procesní podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání, jsou splněny. 4. Soud se s ohledem na shora uvedené zaobíral pouze tím, zda je v dané věci možné uzavřít soudní smír, což je podmínka k možnému rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Smír lze uzavřít tam, kde to povoluje povaha věci a pokud není v rozporu s právními předpisy. S ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhal prostředků z titulu nároku žalobce na příspěvek do garančního fondu (§ 4 zákona č. 205/1999 Sb.), nelze uzavřít, že by se jednalo o věc, jejíž povaha uzavření smíru nedovoluje, a ani soud neshledal důvody pro nezákonnost takovéhoto uspořádání věcí. Soud uzavřel, že jsou splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání. Proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. 5. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 799,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 694 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 192 350 Kč sestávající z částky 8 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 360 Kč ve výši 5 745,60 Kč.