35 C 383/2022-51 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětného plnění s tím, že dne 10. 2. 2020 byla mezi bankou ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do 100 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný načerpal předmětné peníze, avšak dluh nevrátil, takže banka dluh ke dni 27. 12. 2021 zesplatnila. Žalobce se proto domáhal uhrazení dlužné jistiny, poplatků, úroku počínaje 28. 12. 2021 do zaplacení částečně kapitalizovaného ke dni 13. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce z toho, že banka postoupila pohledávku dne 27. 6. 2022 na jeho předchůdce a ten ji smluvně postoupil dne 5. 7. 2022 na žalobce. 2. Žalovaný namítl, že banka nezkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, smlouva nebyla uzavřena řádně a žalobce nenabyl aktivní legitimaci. 3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis., když poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 10. 2. 2020 byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do 100 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně (prokázáno smlouvou o poskytování bankovních služeb, dodatky, smlouvou o vydání kreditní karty, ceníkem, obchodními podmínkami). Žalovanému byla vydána kreditní karta a žalovaný načerpal předmětné peníze, avšak dluh nevrátil, takže ke dni rozhodnutí a ke dni zesplatnění dne 27. 12. 2021, které provedla banka dopisem, dluží na jistině 95 805,43 Kč a poplatcích částku 1 500 Kč (prokázáno výpisem, protokolem o předání karty, protokolem o vydání pin a dopisem o zesplatnění). Žalovaný přes výzvy dluh do dnešního dne neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu). Předmětnou pohledávku banka postoupila dne 27. 6. 2022 na předchůdce žalobce a informovala o tom žalovaného (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu) a ten ji smluvně postoupil dne 5. 7. 2022 na žalobce, o čemž vyrozuměl žalovaného (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu). 5. [příjmení] zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, když vycházela z jeho bankovní historie, zkoumala žalovaného v registrech a zkoumala jeho příjem, který si řádně ověřila (prokázáno mimořádným výpisem z účtu, protokolem o zkoumání a sjetinou CBL). 6. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 7. Soud s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I věc posoudil dle práva České republiky. 8. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 9. Zatímco banka (a tedy i její právní nástupci) splnila všechny jí uložené povinnosti řádně a včas, žalovaný nikoliv. Žalobce tak v souladu se smlouvou jako nástupce banky požaduje uhrazení žalovaného dluhu, a to včetně poplatků, úroků a úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Podle § 122 odst. 4 zákona, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 11. Dle čl. II. odst. 1 zákona 186/2020 Sb., Dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 12. Soud toliko s ohledem na citovaná ustanovení zamítl žalobu v rozsahu úroku od 91. dne prodlení do zaplacení, když žalobce požadoval úrok převyšující limit § 122 odst. 4 zákona. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 614,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 305,43 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 280 Kč ve výši 4 468,80 Kč.