35 C 83/2023-27 — Okresní soud Praha-východ

Zástavní věřitel se návrhem domáhal nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že zástavní dlužník mu dluží pohledávku ve výši jistiny 3 813 019,71 Kč, úroku 102 070,19 Kč, úroku z prodlení 3 412,71 Kč a úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 3 813 019,71 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní dlužník proti návrhu na nařízení prodeje zástavy ničeho nenamítal. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 356 z. ř. s.). Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Smlouvou o poskytnutí hypotéčního úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2015 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřeli účastníci, přičemž zástavní věřitel na jejím základě poskytl zástavnímu dlužníku částku ve výši 4 250 000 Kč. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 27. 10. 2015 má soud za prokázané, že touto smlouvou účastníci zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku, vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené, a to včetně veškerého příslušenství. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 26. 4. 2022 má soud za prokázané, že k tomuto datu byl zástavní dlužník vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavního věřitele na základě shora citované smlouvy. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 má soud za prokázané, že tímto dopisem zástavní věřitel zesplatnil vůči zástupci pohledávku ze shora citované smlouvy. Vyčíslením pohledávky má soud za prokázané, že ke dni 2. 8. 2022 zástavní dlužník na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku tohoto usnesení. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o poskytnutí hypotéčního úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2015 za zástavním dlužníkem. Dále zástavní věřitel doložil smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 27. 10. 2015, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástupcem je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. S ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky (vizte nálezy sp. zn. II. ÚS 114/06, sp. zn. III. ÚS 69/16, sp. zn. I. ÚS 2246/17) a Nejvyššího soudu České republiky (vizte rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3126/2018, sp. zn. 21 Cdo 2046/2018, sp. zn. 21 Cdo 213/2019, sp. zn. 21 Cdo 2957/2019, sp. zn. 21 Cdo 1114/2020), se o nákladech řízení v rámci řízení o soudním prodeji zástavy rozhoduje až v rámci vykonávacího řízení. Soud s ohledem na tyto závěry o nákladech řízení nerozhodoval.