35 C 9/2023-35 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 8. 2. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru až do výše 14 400 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 580 Kč, poplatkem za službu [anonymizováno] v částce 825 Kč a smluvní pokutou 0,1 % denně za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce načerpal jistinu 9 000 Kč, domáhal se žalobce uhrazení těchto položek včetně nákladů uplatnění pohledávky v částce 1 075 Kč a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě předložených listin soud uzavřel, že dne 8. 2. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru až do výše 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 580 Kč a poplatkem za službu [anonymizováno] v částce 165 Kč za každý výběr do 10. 3. 2021 a se smluvní pokutou pro případ zesplatnění dluhu 0,1 % denně (prokázáno smlouvou, sazebníkem a občanským průkazem žalovaného). Žalovaný načerpal celkem v 5 platbách částku 5 000 Kč (prokázáno žalobcovým přehledem a sdělením banky). Žalovaný však přes výzvu ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Soud se s ohledem na nedostavení žalobce k jednání, který tak nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř., zabýval toliko předloženými důkazy ke skutečnosti, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného uhradit dluh. 6. Ten vycházel z příjmu žalovaného v částce 18 500 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak jej ověřil (prokázání z žalobcem vystaveného potvrzení). Dále vyšel ze skutečnosti, že žalovaný bydlí ve společné domácnosti s dalšími 2 osobami, které mají příjem, a s celkovými výdaji 2 000 Kč (prokázáno výpisem posouzení úvěryschopnosti). Žalobce nijak neřešil, zda by uvedené údaje mohly být realistické a zcela se s nimi spokojil. Pokud pak žalobce uvedl, že kontroloval osobu žalovaného v registrech, nepředložil k tomuto tvrzení jediný relevantní důkaz (obecné žalobcovy postupy nemohou být relevantním důkazem o provedení takové kontroly). 7. Soud konstatuje, že tento způsob ověření byl zcela zjevně nedostatečný, neboť šlo o prověření zcela formální a o ničem nevypovídající. Věřitel tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 8. Soud následně žalobci přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením takto vzniklé jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Soud pak ve zbytku zamítl neplatně sjednané poplatky a smluvní pokuty. Pokud žalobce požadoval účelně vynaložené náklady na vymáhání, soud tyto náklady nepřiznal, neboť nebyly nikterak prokázány. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.