46 C 464/2022 — Okresní soud Praha-východ

Manžel se domáhal rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum], s tím, že manželství bylo po několik let spokojené. Za trvání manželství se manželům narodily tři děti, dne [datum] nezletilý [jméno], dne [datum] nezletilá [příjmení] a dne [datum] nezletilý [jméno]. Později však začaly mezi manželi vznikat problémy a nedorozumění, které vyústily v opuštění společné domácnosti ze strany manželky a společných dětí. K datu podání návrhu na rozvod manželství manželé nevedou společnou domácnost po dobu cca jednoho roku, žijí odděleně, společně finančně nehospodaří a každý si zajišťuje své potřeby samostatně. K odstěhování manželky z [obec] do [obec] došlo dne [datum] O úpravě poměrů k nezletilým dětem bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které byly na jeho základě svěřeny do péče matky (manželky). Manželka s rozvodem manželství souhlasila, ani ona neměla zájem na obnovení manželského svazku. Příčinu rozvratu manželství pak spatřovala ve vzájemných neshodách manželů ohledně podstatných záležitostí manželského života a ve vzájemném citovém odcizení. Manžel je státním příslušníkem Egypta s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na neexistenci mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Egyptem o právní pomoci ve věcech občanskoprávních a s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen„ z.m.p.s.“), úpravu obsaženou jednak v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, jednak z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci, a podle § 49 a § 50 z.m.p.s. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť jejich obvyklé bydliště se nachází na území České republiky. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (zjištěno z oddacího listu vydaného Úřadem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec] [anonymizováno], zvláštní matrikou dne [datum]). Z manželství se narodily tři děti, a to k dnešnímu dni nezletilý [jméno], [datum narození], nezletilá [příjmení], [datum narození], a nezletilý [jméno], [datum narození], přičemž poměry k nezletilým pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že na základě dohody rodičů, byli nezletilí svěřeni do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Manželství považují manželé za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno bez možnosti jeho obnovy. Příčinu rozvratu manželství spatřují ve vzájemných neshodách manželů ohledně podstatných záležitostí manželského života a v citovém odcizení (účastnický výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou účastníků vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud ze shodných tvrzení účastníků, kteří jako příčinu rozvratu manželství označili vzájemné neshody ohledně podstatných záležitostí manželského života a citové odcizení. O úpravě poměrů k všem třem nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť neshledal okolnosti odůvodňující jejich přiznání některému z manželů. Soud dále rozhodl o nákladech, které mu vznikly v souvislosti s právem manžela jednat před soudem ve své mateřštině, potažmo v jazyce, který bez pochyb ovládá, ve smyslu § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, s tím, že na jejichž náhradu nemá podle § 141 odst. 1 o.s.ř. právo, neboť tyto náklady hradí stát.