46 C 522/2022 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum]. Svůj návrh odůvodnila zejména tím, že manželství trvá déle než 24 let a od března 2022, kdy manžel manželce oznámil navázání nového vztahu, spolu manželé nesdílí společnou domácnost a každý si hospodaří sám. V důsledku této skutečnosti si manželka uvědomila, že s manželem nesdílí shodné představy o trávení volného času i hospodaření a že došlo k postupnému hlubokému citovému odcizení a odlišnému životnímu směřování. Na obnovení manželského svazku nemá manželka zájem. Z manželství narozené dvě děti, které jsou stále nezletilé. Jako hlavní příčinu rozvratu manželství manželka označila navázání nového vztahu ze strany manžela. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Uvedl však, že se s manželkou neshoduje v primární příčině rozvratu manželství, kterou on sám spatřuje v odlišných představách o dalším životě a směřování, jakož i v odlišných představách o společném hospodaření, což vedlo k postupnému odcizení a citovému ochladnutí. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (zjištěno z oddacího listu vydaného [stát. instituce] dne [datum]). Z manželství se narodily tři děti, z toho jsou k dnešnímu dni na živu dvě děti, a sice nezletilý [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], a nezletilý [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]. Poměry k oběma nezletilým pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že na základě dohody rodičů, byli nezletilí svěřeni do společné péče matky a otce. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Manželství považují manželé za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno bez možnosti jeho obnovy. Příčinu rozvratu manželství spatřuje manželka v navázání nového vztahu ze strany manžela a v jejich postupném citovém odcizení, manžel v neshodách o představách o dalším životě a směřování společného hospodaření, které vedlo k postupnému citovému odcizení a k následnému navázání jeho nového vztahu (účastnický výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou účastníků vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud z účastnického výslechu obou manželů, kteří jako příčinu rozvratu manželství shodně označili vzájemné citové odcizení, byť manželka tuto příčinu vnímala jako důsledek zjištění ohledně navázání nového vztahu ze strany manžela, naopak manžel tuto příčinu vnímal jako vyústění nefunkčního vztahu z důvodu odlišných představ manželů o dalším životě a směřování společného hospodaření. K zjišťování příčiny rozvratu manželství soud uvádí, že není smyslem ani účelem řízení o rozvod manželství označit na základě provedeného dokazování jednoho z manželů za původce rozvratu manželství, neboť každý z manželů zpravidla vnímá vzájemný vztah, fungování v něm, jakož i případné známky jeho funkčnosti či nefunkčnosti subjektivně, aniž by byl schopen pojmenovat, potažmo rozpoznat skutečnou objektivní příčinu, která v konečném důsledku vedla ke kvalifikovanému rozvratu manželství. V daném případě proto soud spatřuje příčinu rozvratu manželství přinejmenším v odlišných představách manželů ohledně fungování jejich vztahu, které, ať už zde byla snaha o jejich sjednocení či nikoliv, vedly k jeho postupnému ochladnutí. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti odůvodňující jejich přiznání některému z manželů.