22 C 158/2022-263 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala vypořádání společného jmění manželů, když tvrdila, že manželé uzavřeli dne 20. 7. 2007 před Úřadem městské části , adresa, manželství, rozvedené rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. 11 C 175/2017 dne 9. 4. 20179, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019.2. Žalovaný tu skutečnost, že manželství bylo uzavřeno a rozvedeno tak, jak žalobkyně tvrdí, nesporoval. Rozsah žalobou uplatněného nároku z hlediska žalobkyní uplatněných položek k vypořádání však neuznával.3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nabyl do svého vlastnictví kupní smlouvou z 21. 6. 2007, tedy před datem uzavření manželství, s právními účinky vkladu vlastnického práva dne 24. 7. 2007, tedy po datu uzavření manželství, pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba , adresa, , čp. , Anonymizováno, , způsob využití – rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Vlastnické právo žalovaného ke dni nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků soudního sporu trvalo a doposud trvá. Část sjednané kupní ceny 392 500 Kč uhradil žalovaný před uzavřením manželství, rezervační poplatek následně započtený na závazek úhrady sjednané kupní ceny dle kupní smlouvy z 21. 6. 2007. Zbytek sjednané kupní ceny 7 065 000 Kč uhradil žalovaný prostřednictvím čerpaného peněžního úvěru od , právnická osoba, . dle s ním dne 12. 5. 2007 sjednané úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve znění pozdějších dodatků, jíž se žalovaný zavázal úvěrovému věřiteli splácet pohledávku z titulu poskytnutého peněžního úvěru v pravidelných měsíčních splátkách 48 726,78 Kč (čl. 4, odst. 4.1 předmětné úvěrové smlouvy) k 18. dni příslušného kalendářního měsíce. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ, čj. 7 C 199/2019-77 ze dne 3. 7. 2020, právní moc 19. 9. 2020, bylo určeno, že popsané nemovitosti netvoří součást společného jmění manželů účastníků sporu, jsou výlučným vlastnictvím žalovaného. OS Praha – východ v řízení sp. zn. 7 C 199/2019 mimo jiné uzavřel, že „Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka žalobkyně, že hypoteční úvěr byl splácen z finančních prostředků náležející do společného jmění manželů. Tyto prostředky představují tzv. vnos, který může být vypořádán v rámci vypořádání společného jmění manželů.“ Po dobu trvání manželství účastníků sporu, 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 došlo ze společného jmění manželů k investici do výlučného majetku žalovaného tvořeného měsíčními splátkami úvěrového závazku dle specifikované úvěrové smlouvy, tedy plnění hrazené v příčinné souvislosti s úhradou části sjednané kupní ceny na koupi výlučného majetku žalovaného, nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve výši dle předpokladu žalobkyně 6 237 027,84 Kč (2007 srpen – prosinec 5x měsíční splátka = 243 633,90 Kč, leden 2009 - prosinec 2018 120 x měsíční splátky = 5 847 213,60 Kč, leden - březen 2019 3 x měsíční splátka = 146 180,34 Kč).4. K výzvě soudu dle § 43 o. s. ř. žalobkyně doplnila skutková tvrzení následně. Požadavku soudu na „zcela přesné označení, jaké finanční instituty jsou ve společném jmění manželů, označení finančních ústavů, u nichž by měly být vedeny“, specifikovala, že by se mělo jednat o peněžní účty vedené u obchodní společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, a u obchodní společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, čp. , Anonymizováno, , IČO , IČO, . Stran konkrétní specifikace těchto peněžních účtů má žalobkyně, s ohledem na absolutní nesoučinnost žalovaného, znalost pouze jediného konkrétního peněžního účtu, a to peněžního účtu č. ú. , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, . Jinak, co se týká bankovních účtů, tak společné účty účastníci neměli a žalobkyně nemá jinou informaci o tom, na jakých účtech, respektive u jakých bankovních domů žalovaný finanční prostředky vedl. K požadavku soudu na „zcela přesné uvedení částky vnosu, který by měl být vypořádán z důvodu zhodnocení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného spočívající v získání a udržení majetku žalovaného spočívající v tom, že splátky výlučného úvěrového závazku žalovaného ze společného jmění zabránily zesplatnění úvěru úvěrovým věřitelem při sjednaném zástavním právu k předmětným nemovitostem a umožnily tak nerealizaci výkonu zástavního práva úvěrového věřitele např. formou nucené veřejné dražby a je tak spravedlivé, aby žalobkyně tím, že z jejího společného majetku byl sanován výlučný závazek žalovaného, který tomuto umožnil nabýt a udržet jeho výlučný nemovitý majetek, jenž se plynutím času významně zhodnotil, na zhodnocení též participovala, přičemž v mezidobí (11 let) došlo v důsledku plynutí času k zhodnocení nemovitostí v průměru 60% - 70 %, je nutné při vypořádání nároku žalobkyně zohlednit i tento valorizační faktor“ specifikovala žalobkyně, že tuto částku vnosu určuje ve výši 1 864 375 Kč. Žalobkyně při modelaci výše vnosu vychází primárně z tržní hodnoty nemovitostí ve vlastnictví žalovaného k datu 21. 6. 2007 (datum jejich nabytí žalovaným), tj. částky 7 457 500 Kč. Manželství účastníků řízení trvalo po dobu 11 let a deseti měsíců, když po celou tuto dobu trvání manželství bylo udržení výlučného majetku žalovaného zajišťováno splátkami hypotečního úvěru, jdoucími ze společného jmění manželů. Plynutím doby došlo ke zhodnocení tržní ceny nemovitostí žalovaného o minimálně 50 % její původní tržní hodnoty. Tržní cena nemovitostí žalovaného ke dni rozvodu manželství byla dle přesvědčení žalobkyně minimálně ve výši 11 186 250 Kč, když výši zhodnocení spatřuje žalobkyně v částce 3 728 750 Kč. Na udržení nemovitostí ve výlučném vlastnictvím žalovaného, a tedy v této souvislosti i na jejich tržním zhodnocení ke dni rozvodu manželství, se podílela žalobkyně splátkami hypotečního úvěru ze společného jmění manželů, tudíž by měl její podíl na tomto zhodnocení činit polovinu výše zhodnocení nemovitostí, tedy částku ve výši 1 864 375 Kč. Přesné určení výše vnosu je však dle žalobkyně možné zjistit pouze na základě znaleckého zkoumání, resp. znaleckého posudku, určením přesné výše zhodnocení nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného za období od 20. 7. 2007 (datum uzavření manželství) do 7. 5. 2019 (datum rozvodu manželství). Nadto žalobkyně uplatňuje valorizaci této položky. Zánik společného jmění účastníků byl ke dni 7. 5. 2019. Žalobkyně dle § 742, odst. 1, písm. b) o. z. vůči žalovanému uplatňuje nárok na náhradu toho co bylo ze společného majetku/jmění vynaloženo na výhradní majetek žalovaného, tj. úhradu částky minimálně poloviny částky vynaložené z majetku ve společném jmění na úhrady splátek výlučného závazku žalovaného z titulu splátek jeho úvěrového závazku, viz výše, tj. 3 118 513,92 Kč. Žalobkyně se domáhá částky vnosu v uvedené výši z titulu uhrazeného hypotečního úvěru, když tvrdí, že splátky tohoto úvěru činily 48 726 Kč. Pokud se nadále domáhá valorizace, tak tato v této částce není zahrnuta. Nadto dle § 742, odst. 2 o. z. nutno zohlednit i valorizaci (zhodnocení) majetku žalovaného, na jehož získání a udržení v majetku žalovaného, bylo po celou dobu trvání manželství účastníků z tohoto společného jmění poskytováno plnění. „Udržení“ nemovitostí v majetku žalovaného chápe žalobkyně tak, že splátky výlučného úvěrového závazku žalovaného ze společného jmění zabránily zesplatnění úvěru úvěrovým věřitelem při sjednaném zástavním právu k předmětným nemovitostem, umožnily tak nerealizaci výkonu zástavního práva úvěrového věřitele např. formou nucené veřejné dražby. Je tak spravedlivé, aby žalobkyně tím, že z jejího společného majetku byl sanován výlučný závazek žalovaného, který tomuto umožnil nabýt a udržet jeho výlučný nemovitý majetek, jenž se plynutím času významně zhodnotil, na zhodnocení též participovala. Došlo-li v mezidobí (11 let) v důsledku plynutí času k zhodnocení nemovitostí v průměru 60 % - 70 %, je nutné při vypořádání nároku žalobkyně zohlednit i tento valorizační faktor. Investice, pohledávka, ze společného jmění účastníků sporu do výlučného majetku žalovaného (dílčí měsíční splátky úvěrového závazku dle specifikované úvěrové smlouvy), vznikla v příčinné souvislosti s úhradou části sjednané kupní ceny na koupi výlučného majetku žalovaného, (nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , adresa, ) dle žalobkyně 6 237 027,84 Kč, kdy tuto částku navrhuje žalobkyně vypořádat tak, že bude přikázána do vlastnictví žalovaného, žalovaný bude zavázán povinností vyplatit žalobkyni polovinu zůstatku této investice, pohledávky, při zohlednění valorizace a principu spravedlivého vypořádání zaniklého společného jmění manželů soudem.5. Žalovaný poukázal na rozsudek, čj. 22 Cdo 3428/2020-287 ze dne 28. 1. 2021 směřující k situaci, kdy je v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které manželé bydlí, resp. užívá ji rodina manželů, kdy platí, že je v soudním řízení třeba zjisti