24 C 370/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a na pozemku parc. [číslo] [anonymizováno] /dále již jen„ nemovitost“), náleží do společného jmění účastníků. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný jsou manželé a shora uvedený podíl na nemovitosti nabyli za trvání manželství, přesto je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pouze manžel – žalovaný. Žalobkyně žalovaného vyzvala, aby zjednal nápravu, avšak marně, a nezbylo jí tedy, než domáhat se svého práva soudně.2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, k věci uvedl, že nabyl nemovitost na základě kupní smlouvy a má za to, že je výlučným vlastníkem nemovitosti. Při jednání soudu dne 13.3.2024 doplnil, že na uhrazení kupní ceny nemovitosti použil svoje výlučné finanční prostředky, které získal půjčkou od svého dědečka pana [jméno] [celé jméno žalovaného], půjčku pak dědečkovi splácel na jeho bankovní účet vedený u [právnická osoba].3. Soud k prokázání tvrzení účastníků provedl následující listinné důkazy:4. Z oddacího listu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou manželé od 16.6.2006, jejich manželství dosud nebylo rozvedeno.5. Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl na nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 12.5.2008, kterou uzavřel jako kupující spolu s [jméno] [příjmení].6. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], ke dni 21.8.2023 vyplývá, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník podílu o velikosti ½ na nemovitosti, zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 12.5.2008, s právními účinky vkladu ke dni 14.5.25008.7. Žalovaný navrhnul k důkazu emailovou komunikaci s [příjmení]. [jméno] [příjmení], z dubna 2008, (č.l. 39), v níž jej upozornila advokátka na skutečnost, že kupuje – li nemovitost za trvání manželství, je v je ho zájmu mít k dispozici prohlášení druhého manžela o výlučném vlastnictví.8. [právnická osoba] ze dne 21.3.2024 bylo zjištěno, že záznam o bankovním účtu č. [bankovní účet] nebyl, s ohledem na GDPR nalezen, neboť banka nesmí uchovávat údaje klientů více než 10 let.9. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne 16.6.2006. Žalovaný uzavřel za trvání manželství dne 12.5.2008 kupní smlouvu, na základě které byl do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti ½ pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a na pozemku parc. [číslo] [anonymizováno], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [list vlastnictví] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Manželství účastníků dosud trvá.10. Podle ustan. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že k převodu vlastnického práva k nemovitosti došlo v roce 2008, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., posoudil soud vznik vlastnického práva dle tehdy platné právní úpravy, tzn. dle zákona č. 40/1964 Sb.11. Podle ustanovení § 143 zákona č. 40/1964 S., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zákoník), společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.12. Podle ustanovení § 144 obč. zákoníku pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.13. Na základě provedeného dokazování bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný uzavřel kupní smlouvu ohledně nemovitosti za trvání manželství s žalobkyní, právní účinky převodu vlastnického práva nastaly ke dni 14.5.2008.14. Podle ustanovení § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném v okamžiku převodu vlastnického práva k nemovitosti, do společného jmění manželů patří vše, co manželé (společně nebo samostatně) nabyli a nejde o stanovené výjimky. K nabytí jmění musí dojít oprávněným způsobem, přičemž nerozhoduje právní důvod ani titul nabytí. Předmětem společného jmění manželů jsou tři základní kategorie předmětů v právním smyslu, pokud byly nabyty za trvání manželství, a to věci, práva a závazky. Ustanovení § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku zakládá vyvratitelnou domněnku svědčící ve prospěch společného jmění manželů (in favorem). Nebude-li výlučnost vlastnictví prokázána, bude se vycházet z toho, že jde o součást společného jmění, přitom důkazní břemeno nese ten z účastníků, který tvrdí, že majetková hodnota není součástí společného jmění manželů.15. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal svoje tvrzení, že uvedenou nemovitost nabyl do svého výlučného vlastnictví, neboť kupní cenu uhradil ze svých výlučných finančních prostředků. To se však žalovanému nepodařilo. Pokud totiž žalovaný na úhradu kupní ceny nemovitosti použil finanční prostředky, které získal půjčkou od svého dědečka, kterou následně splácel, nelze přehlédnout, že součástí společného jmění nejsou toliko věci a jiné majetkové hodnoty získané některým z manželů za dobu trvání manželství, ale také závazky nabyté některým z manželů za dobu trvání manželství, není – li prokázán opak. Vzhledem k tomu, že nic takového se žalovanému prokázat nepodařilo, vycházel soud z toho, že kupní cena nemovitosti byla uhrazena z finančních prostředků, které byly získány na základě smlouvy o půjčce, tzn. ze závazku, který byl jako pasivum součástí společného jmění manželů. Žalovaný nadto ani netvrdil, ani neprokázal, že by uvedenou půjčku splácel ze svých výlučných finančních prostředků. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařila prokázat jeho tvrzení a žalobě vyhověl, nebo bylo prokázáno, že žalovaný nabyl nemovitost za trvání manželství, když kupní cenu nemovitosti uhradil z finančních prostředků získaných na základě smlouvy o půjčce, když uvedený závazek byl také součástí společného jmění manželů a následně byla půjčka z prostředků ze společného jmění manželů i splácena, není tedy pochyb o tom, že nemovitost (resp. podíl o velikosti 1/) je součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.