34 C 253/2024-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 13 320 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovaný v období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023 evidován jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³, registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“). V uvedeném období nemělo Vozidlo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku. Žalobkyně touto žalobou nárokuje zaplacení dlužného příspěvku ve výši 10 320 Kč včetně nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Příslušenství žalované částky tvoří zákonný úrok z prodlení z dlužného příspěvku v částce 10 320 Kč a je požadováno ode dne 28. 2. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat a dále se zabýval otázkou aplikovatelnosti českých právních předpisů na danou věc. Soud pro posouzení příslušnosti vyšel z článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis), dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má bydliště na území ČR, je tak dána příslušnost soudu ČR. Podle článku 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17. 6. 2008 (Řím I) je rozhodným právem v daném případě právo České republiky.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl nejméně v období od 4. 11 2020 do 8. 12. 2023 evidován jako vlastník a provozovatel vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³, registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , které bylo v uvedeném období evidováno jako provozované (prokázáno Informací z Registru silničních vozidel). V období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023 neměl žalovaný sjednané zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků do garančního fondu ČKP za porušení této povinnosti a stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení příspěvku v délce 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému dodána 19. 12. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 14. 12. 2023 včetně informace o zásilce RR6763706924F). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 13. 6. 2024 včetně podacího archu ze dne 13. 6. 2024).6. Po právní stránce posoudil věc podle původní právní úpravy, tj. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to s ohledem na přechodná ustanovení k zákonu č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.7. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.9. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.10. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³ ve výši 93 Kč.12. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.13. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.14. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.15. V projednávaném řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejméně v období od 4. 11 2020 do 8. 12. 2023 vlastníkem i provozovatelem Vozidla, které v období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023, tedy po celkovou dobu 140 dní, nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou vozidla. Žalobkyni tak proti žalovanému vznikl nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti mít sjednané pojištění ve výši 93 Kč za den, tj. na částku 13 020 Kč. Za odeslání výzvy k úhradě příspěvku vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný je tak žalobkyni dlužen celkem částku 13 320 Kč. Splatnost příspěvku včetně nákladů nastala uplynutím šedesátidenní lhůty k plnění od doručení výzvy, tj. dne 19. 2. 2024. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 320 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.18. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).19. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.