35 C 227/2024-21 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný s žalobcovým předchůdcem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . uzavřel smlouvu o úvěru ze dne 4. 7. 2023, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 15 621,46 Kč, kterou měl vrátit nejpozději 4. 11. 2023. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 požadoval vrácení dlužné jistiny včetně úroků a dalších nákladů souvisejících s úvěrem.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil předmětnou pohledávku, což bylo žalovanému oznámeno a následně byl vyzván žalobcem k uhrazení pohledávky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou včetně potvrzení o odeslání). Předchůdce žalobce pak s žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky (prokázáno smlouvou o úvěru včetně úvěrových podmínek). Číslo účtu , č. účtu, uvedené ve smlouvě patří žalovanému (prokázáno sdělením banky). Žalobce tvrdil, avšak neprokázal, že jeho předchůdcem byla zkoumána schopnost žalovaného dluh splnit. Žalobce nepředložil k tomuto tvrzení jediný důkaz a ani se k jednání nedostavil, takže v tomto směru nemohl být poučen.Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).S ohledem na skutečnost, že předchůdce žalobce tuto povinnost nesplnil, je předmětná smlouva neplatná. Soud proto žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele přiznal částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., a ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť nedošlo platnému sjednání uplatněného plnění. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 630,56 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 621,46 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.