35 C 297/2024 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovanou uzavřel dne 23. 8. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou měla vrátit v 5 splátkách do 31. 10. 2023. Žalovaná se zavázala prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 28 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh nevrátila, naúčtoval jí žalobce poplatky za prodlení se splácením jednotlivých splátek 500 Kč za každou splátku. Žalovaná dluh přes výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná (její totožnost byla prokázána smlouvou o úvěru, kopií občanského průkazu a verifikační platbou) dne 23. 8. 2023 uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru. V ní si sjednali, že žalobce poskytne žalované bezúčelový úvěr k podnikání v částce 40 000 Kč, který žalovaná vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % denně po dobu trvání úvěru (70 dní), a to v 5 splátkách po 13 600 Kč splatných 5. 9. 2023, 19. 9. 2023, 3. 10. 2023 a 17. 10. 2023. Pro případ prodlení se splátkou si strany sjednaly smluvní pokutu 500 Kč a dále si sjednaly úrok z prodlení z jistiny, který běží ode dne prodlení se splácením poslední splátky ve výši pro prvních 90 dní 0,5 % denně a následně pak ve výši 0,02 % denně (prokázáno úvěrovou smlouvou včetně přílohy a výpisem živnostenského rejstříku žalovaného). Žalobce poskytl žalované dne 31. 10. 2023 částku 40 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě). Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila (prokázáno výzvou s podacím lístkem).5. Soud posoudil vztah účastníků tak, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž se v daném případě jednalo o úvěr podnikatelský. Zatímco žalobce splnil své povinnosti řádně a včas, žalovaná nikoliv, čímž se dostala do prodlení.6. Soud žalobci přiznal poskytnutou jistinu, sjednaný úroky (který smlouva označuje za poplatek za poskytnutí úvěru), když ten byl sice sjednán na vysoké úrovni, avšak s ohledem na omezenou dobu v této výši byl shledán souladný s právem, a dále smluvní pokutu 500 Kč za každé prodlení s uhrazením splátky, když tato smluvní pokuta nepřekračuje limity dané § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Pokud jde o úrok z prodlení, ujednaly si strany, že ten bude hrazen toliko z dlužné jistiny. Soud proto zamítl tento úrok z prodlení pro všechny další pohledávky vyplývající ze smlouvy, když smlouva je pro tyto pohledávky fakticky vylučovala.8. Strany si dále sjednaly výši tohoto úroku z prodlení, a to tak, že pro prvních 90 dní bude tato výše 0,5 % denně (cca 182,5 % ročně) a následně 0,02 % denně (cca 7,3 % ročně).9. Podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.10. Podle odst. 1 písm. b) citovaného ustanovení, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.11. Žalobce pro období prvních 90 dnů (od 1. 11. 2023 do 29. 1. 2024) požadoval toliko úrok z prodlení v zákonné výši. Soud tento nárok přiznal, když žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl menší, než kolik si strany sjednaly. Soud však za následující období žalobci přiznal toliko úrok smluvní, když ten byl sjednán ve výši, která nedosahuje výše úroku zákonného. Ve zbytku pak soud tento úrok z prodlení zamítl, neboť žalobci na tento další úrok z prodlení nevznikl nárok.12. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 211,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 820 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 500 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671,20 Kč.