46 C 340/2024-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 31 308,23 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, prostřednictvím prostředků na dálku na adrese www., Anonymizováno, .cz. Žalobu odůvodnila zejména tím, že smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Nejprve byl žalovanému zpřístupněn , Anonymizováno, , tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“; oba dokumenty byly následně žalovanému zaslány na jím uvedenou e-mailovou adresu. Správnost údajů žalovaného (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Žalovanému tak byly bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 600 Kč z bankovního účtu žalobkyně, a to dne , datum, ve výši 2 000 Kč, dne , datum, ve výši 2 100 Kč, ve výši 2 300 Kč a ve výši 2 100 Kč, dne , datum, ve výši 10 000 Kč a dne 17. 2023 ve výši 4 100 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit do , datum, . Současně si žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby v souladu s čl. II smlouvy a čl. 2 sazebníku, a sice službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 110 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 990 Kč, informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení 28 739 Kč, z toho jistinu ve výši 21 600 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 010 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 110 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 990 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, v neposlední řadě se žalobkyně domáhala zaplacení 2 569,23 Kč jakožto smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému na jeho žádost poskytnout peněžní prostředky až do úvěrového limitu 21 600 Kč představující bezúčelový úvěr při sjednané roční procentuální sazbě nákladů při čerpání celého úvěrového limitu (RPSN) 1410,33 % a výši poplatku za čerpání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu ve výši 5 400 Kč a žalovaný se zavázel poskytnuté peněžní prostředky vrátit v jedné splátce ve výši 27 304 Kč do , datum, .5. Ze sazebníku platného od , datum, bylo zjištěny sazby za volitelné doplňkové služby včetně poplatků za poskytnutí úvěru.6. Z všeobecných obchodních podmínek platných od , datum, byly zjištěny obecná pravidla pro žádosti o úvěru, poskytování úvěru i jeh splácení, výpovědi smlouvy.7. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla dne , datum, ověřena prostřednictvím BankID od společnosti , právnická osoba, .8. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 31 793 Kč na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že žije sám, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 22 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 6 000 Kč, jinak nemá žádné jiné výdaje (na půjčky či další zbytné výdaje), jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Žalobkyně tak vycházela z toho, že rezerva žalovaného pro výdaje je 500 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 16 110 Kč, disponibilní příjem ční 9 200 Kč, proto vyhodnotila posouzení úvěruschopnosti jako úspěšné a dospěla, že lze prodloužit splatnost úvěru celkem třikrát.10. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti byl zjištěn proces, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost, především její interní pravidla pro identifikace posuzování úvěruschopnosti a podpůrné dokumenty vyžadované pro posouzení žádosti o úvěru (občanský průkaz/datová odpověď v případě ověření identity přes , právnická osoba, ., výpis z účtu, zprostředkovaný přístup k transakční historii klienta, jiný doklad o příjmech) a seznam registrů, ve kterých žalobkyně spotřebitele prověřuje.11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána okamžitá platba ve výši 1 000 Kč, dne , datum, byla odeslána okamžitá platba ve výši 2 100 Kč, ve výši 2 300 Kč a ve výši 2 100 Kč, dne , datum, byla odeslána okamžitá platba ve výši 10 000 Kč a dne , datum, okamžitá platba ve výši 4 100 Kč.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 21 600 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 400 Kč a za volitelné služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Totožnost žalovaného byla ověřena skrze bankovní identitu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě žalovaným sdělených informací. Úvěr v celkové výši 21 600 Kč byl žalovanému poskytnut bankovním převodem v období od , datum, do , datum, na její účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván, přesto však ničeho neuhradil.14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky..15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč, který ověřila ve výši 31 793 Kč, naproti tomu pokud šlo o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z žalovaným deklarovaných měsíčních výdajů, aniž by dále jakkoliv ověřovala jejich pravdivost. Žalobkyně sama v žalobě tvrdila, že ověřený příjem žalovaného ve výši 31 793 Kč žalovanému umožňoval bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, přitom z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, vyplynulo, že navzdory tomu, že žalovaný uvedl jako svůj měsíční výdaj na bydlení 22 000 Kč a další zbytné výdaje 6 000 Kč, tj. celkem 28 000 Kč, žalobkyně při výpočtu disponibilního zůstatku naprosto nesrozumitelně vycházela z vypočítané minimální částk