7 C 1/2022-328 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.12.2021 označenou jako „ žaloba z lepšího práva “ domáhala zaplacení částky ve výši 113 516 Kč s příslušenstvím, a to jako plnění,pokračování - 2 - 7 C 1/2022kterého se žalované na její úkor dostalo v rámci konkursního řízení, v němž byl zpeněžen majetek žalobkyně.2. Tvrdila, že na majetek společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „úpadce“), byl usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, , prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustanovena , tituly před jménem, , právnická osoba, ( dále jen „ SKP „ nebo „ správkyně konkursní podstaty „ ). Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, , a dále usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, , rozhodl tento soud o návrhu správce konkursní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované budou z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydány částky 122 611,56 Kč a 3 042,51 Kč, tj. celkem částka ve výši 125 654,07 Kč. Žalobkyně byla přesvědčena, že jí k této částce svědčí z níže uvedených důvodů lepší právo nežli žalované a že by ji žalovaná měla žalovanou částku vydat. Tvrdila, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 2. 2003 ( dále jen „ kupní smlouva „ ) převedl úpadce na žalobkyni vlastnictví k budově č. p. , Anonymizováno, , pozemku st. parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v obci a kat. úz. , adresa, (dále jen „ předmětné nemovitosti “). Za tyto nemovitosti zaplatila žalobkyně úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč, a to bezhotovostním převodem ve dnech 2. 6. 2003 - 4. 6. 2003. Dle znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , vypracovaného dne 18. 6. 2012 znaleckým ústavem , právnická osoba, , právnická osoba, ., činila obvyklá cena těchto nemovitostí ke dni 20. 12. 2002 částku 13 700 000 Kč. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně Ing. , jméno FO, , nar. , datum, , který byl v rozhodné době také členem představenstva úpadce. Na majetek úpadce byl dne 20.3.2007 prohlášen konkurs a dne 10. 3. 2008 zapsala správkyně konkursní podstaty úpadce do soupisu konkursní podstaty také předmětné nemovitosti, přičemž důvodem zápisu byla absolutní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty předmětných nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, jak ukládalo ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) pro případy, kdy k převodu došlo mezi osobami blízkými.3. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobou na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce podanou v květnu 2008 proti správkyni konkursní podstaty. Rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem je neplatná z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 obch. zák., a tedy, že došlo k soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty oprávněně. Nejvyšší soud ČR dne 27.9.2011 zamítl dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o oprávněnosti soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty. Následně dne 8. 2. 2012, vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Přesto správkyně konkursní podstaty předmětné nemovitosti ponechala v soupisu konkursní podstaty a dne 26. 6. 2013 je zpeněžila za částku 11 800 000 Kč. Po zpeněžení předmětných nemovitostí již nemohla žalobkyně požadovat vrácení svého majetku, uplatnila tedy v rámci konkursního řízení proti úpadci svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč podáním ze dne 14.8.2013 označeným jako přihláška 2. pohledávky do konkursního řízení z titulu bezdůvodného obohacení. Přestože si správkyně konkursní podstaty byla vědoma vývoje judikatury a výše uvedeného přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a že je tedy nutno na kupní smlouvu pohlížet jako na platnou, přesto se přihláškou odmítla zabývat z důvodu jejípokračování - 3 - 7 C 1/2022opožděnosti s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 29 Cdo 325/2012. S ohledem na Nejvyšším soudem ČR provedenou změnu výkladu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. však již nebylo možné bez dalšího považovat kupní smlouvu za neplatnou, naopak bylo třeba ji považovat za platnou, když žalobkyně prokázala znaleckým posudkem renomovaného znaleckého ústavu, že obvyklá cena nemovitostí činila ke dni převodu částku 13 700 000 Kč. Žalobkyně přitom uhradila kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Bylo tedy postaveno na jisto, že kupní smlouva je platná a žalobkyně je oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně taktéž vyvrátila pochybnosti správce konkursní podstaty o úhradě kupní ceny předložením, a to potvrzením nezávislého auditora, společnosti , právnická osoba, ze dne 17. 2. 2014, že žalobkyně v roce 2003 uhradila celou kupní cenu za nemovitosti dle kupní smlouvy. Pak tedy nebylo namístě, aby správkyně konkursní podstaty tvrdila opožděnost přihlášky pohledávek žalobkyně.4. Konkursní soud úpadce nereagoval ani na podnět žalobkyně k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty. Konkursní soud o tomto podnětu nikdy nerozhodl a k jeho existenci se vyjádřil až v rámci odůvodnění (následně zrušeného) rozvrhového usnesení ze dne 7. 3. 2018 č. j. , právnická osoba, s tím, že k vydání rozhodnutí o podnětu v rámci své dohledové činnosti neshledal relevantní důvody. Podle žalobkyně tak nečinnost konkursního soudu způsobila, že se konkursním věřitelům dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť „lepší právo“ k dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty náleželo jí, přičemž na existenci „lepšího práva“ s odkazem na přiléhavou judikaturu vyšších soudů ( konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , spisová značka, a sp.zn. , spisová značka, , upozornila v předmětném podnětu. Žalobkyně následně brojila též proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení úpadce, avšak neúspěšně. Nároky žalobkyně tedy uspokojeny nebyly, přestože činila v rámci konkursního řízení řadu procesních úkonů, kterými své právo bránila. Musí se tak domáhat svých práv podáním žaloby „z lepšího práva“. Celkem byl na základě rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami v konkursním řízení rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. V konkursním řízení zjištěná pohledávka žalované činila 312 066,10 Kč a byla uspokojena ve výši 125 654,07 Kč, tj. žalované z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty připadl podíl ve výši 0,96199999999999997 %. Žalobkyně požadovala podanou žalobou po žalované vydání částky 113 516 Kč představující podíl ve výši 0,96199999999999997 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně ( tj. 0,96199999999999997 % z 11 800 000 Kč ).5. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání této částky před podáním žaloby písemnou výzvou ze dne 19.4.2021 se lhůtou do 3.5.2021, žalovaná však nárok žalobkyně ani zčásti neuspokojila.6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Podle ní žalobkyni žádný nárok z lepšího práva nenáleží. Její tvrzení o zaplacení kupní ceny není prosté jakýchkoli pochybností a je zřejmé, že koupě nemovitosti neproběhla za obvyklých podmínek a za tržní cenu, jak ukládal tehdejší § 196a obch. zák. Zcela nestandardní je i kupní smlouva, kdy tato byla vložena do katastru nemovitostí aniž by byla uhrazena kupní cena a aniž by došlo k užití zajišťovacího institutu, který by zaručil, že bude skutečně zaplacena. Žalobkyně také pomíjí intertemporální účinky změny judikatury k § 196a obch. zák., kdy dochází k ústavněprávnímu posuzování toho, kterou právní úpravu a v jak míře aplikovat. S tím, že příklonem k retrospektivnímu působení odklonu by byla způsobena křivda žalované, která se řádně domáhala svých práv, zatímco žalobkyně v době ustáleného výkladu ustanovení § 196a obch. zák. vědomě ignorovala předmětnou judikaturu a uzavřela kupní smlouvu, ačkoli šlo o obchod mezi osobami blízkými, aniž by si nechala vypracovat znalecký posudek o tržní ceně předmětné nemovitosti. Nemůže se tedy dovolávat ochrany legitimníhopokračování - 4 - 7 C 1/2022očekávání a čekat, že by žalobou z lepšího práva s poukazem na zpětnou účinnost judikatury se mohla uspokojit z toho, co jí z jejího majetku jejím zaviněním ušlo. Nový občanský zákoník k bezdůvodnému obohacení v úvodním ustanovení stanoví, že nemá být vydáváno bezdůvodné obohacení,