ECLI: ECLI:CZ:OSPY:2024:7.C.262.2024.1 Datum: 2024-12-31 Předmět: O zaplacení 30 750,88 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 30 750,88 Kč s příslušenstvím (["§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne 15. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 750,88 Kč s úrokem 13,5 % ročně z částky 29 498,88 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 14,75 % z částky 29 498,88 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 688,09 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 181,41 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s ní uzavřel dne 31. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru i s úrokem ve výši 13,5 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 516 Kč. Žalobce a žalovaný dále uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém došlo k odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků. Žalovaný sjednané splátky neplnil řádně a včas, žalobkyně tak žalovaného vyzvala k okamžitému splacení všech svých pohledávek. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 29 498,88 Kč a poplatků ve výši 1 252 Kč. Žalobkyně dále požaduje příslušenství specifikované výše. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač byl žalobkyní k úhradě vyzýván.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 13,5 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky uvedené ve výňatku ze sazebníku (ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně se ve shora specifikované smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do 15. 10. 2030 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 516 Kč. V čl. 8.1 písm. a) Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele bylo stanoveno, že za případ porušení smlouvy se považuje, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, podle čl. 9.1 písm. f) Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele v tomto případě může žalobkyně požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. Žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč čerpal dne 31. 10. 2022 (z historického výpisu ze dne 15. 3. 2024). Žalobce a žalovaný dále dne 9. 1. 2023 uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém došlo k odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků na období od 15. 1 2023 do 15. 2. 2023. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splatných závazků vůči žalobkyni, proto žalobkyně dopisem ze dne 10. 1. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě úvěrové pohledávky (z historického výpisu a výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 10. 1. 2024 vč. dokladu o odeslání). Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 29 498,88 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 252 Kč za celkem dvě zaslané upomínky ve výši 500 Kč a 13 poplatků za pojištění úvěru ve výši 36 Kč po odečtení uhrazené částky 216 Kč (z historického výpisu). Z historického výpisu soud zjistil rovněž výši kapitalizovaného smluvního úroku 2 688,09 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 181,41 Kč. Z historického výpisu soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 3 661,80 Kč (platby ze dnů 1. 11. 2022, 15. 11. 2022, 15. 12. 2022, 16. 12. 2022, 17. 1. 2023, 14. 4. 2023, 25. 4. 2023, 17. 5. 2023, 22. 6. 2023, 13. 7. 2023, 14. 7. 2023, 15. 7. 2023, 31. 7. 2023). Žalovaný, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2024, ve které mu byla poskytnuta lhůta k úhradě do 10. 4. 2024, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2024 vč. poštovního podacího archu a historického výpisu).5. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž vycházela ze sdělení žalovaného, že jeho příjem ze závislé činnosti je 50 000 Kč, z podnikatelské činnosti 550 000 Kč (tj. 45 833 Kč měsíčně) a příjem rodinného příslušník je 25 000 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). Výdaje žalovaného byly žalobkyní vypočteny ve výši 46 871 Kč (prokázáno návrhem na poskytnutí úvěru). Tvrzenou výši příjmu žalovaného žalobkyně nikterak neověřovala a spokojila se s čestným prohlášením žalovaného.6. Žalobkyni přitom nezarazilo, že tato tvrzení o příjmech žalovaného jsou přinejmenším pochybná, když měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ze kterých uváděná výše příjmů výše nikterak nevyplývá. Naopak z doložených výpisů z účtu od 14. 4. 2022 do 4. 10. 2022 (tj. přibližně za 6 měsíců) vyplývá celkový příjem za toto období 175 005 Kč (po odečtení plateb ze dne 26. 5. 2022 ve výši 14 331 Kč a ze dne 9. 9. 2022 ve výši 56 507 Kč, když se zjevně jedná o výplatu pojistného plnění, a tedy se nejedná o pravidelný příjem žalovaného), tj. 29 168 Kč měsíčně. Nadto je z těchto výpisů zjevné, že příjmy žalovaného byly nepravidelné, nikterak z nich nevyplývá příjem ze zaměstnání ve výši 50 000 Kč, jak bylo žalovaným tvrzeno. Výši příjmu ostatních členů rodiny žalobkyně rovněž nikterak neověřovala. Navíc měla k dispozici záznamy o již dříve jí samotnou poskytnutém větším množství spotřebitelských úvěrů v celkové nesplacené výši přes 460 000 Kč, které žalovaný splácí měsíčními splátkami ve výši 11 003 Kč a znám jí byl i další úvěr poskytnutý jiným věřitelem v nesplacené výši 132 804 Kč splácený splátkou ve výši 3 778 Kč měsíčně.7. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování nebylo provedeno pro nadbytečnost.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá