7 C 85/2023-90 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se po žalované v této věci domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru. Tvrdila, že dne 25. 3. 2019 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 11. 4. 2019 pak se žalovanou uzavřela Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč, což bylo dne schváleno 17. 4. 2019 a žalované bylo umožněno jeho čerpání. Jelikož žalovaná závažně porušovala své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně dne 12. 12. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Žalobkyně se po žalované domáhá kromě jistiny ve výši 15 000 Kč také smluvního úroku, který požaduje za období od 1. 10. 2022 do 11. 12. 2022 v kapitalizované výši 556,96 Kč, dále za období od 12. 12. 2022 do 8. 1. 2023 ve výši 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč a za období od 9. 1. 2023 s přihlédnutím k ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru od 9. 1. 2023 ve výši 15 % ročně do zaplacení. Dále se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení. Nad rámec toho žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 1 173 Kč, která se skládá z nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, nezaplaceného měsíčního poplatku za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč a dlužného pojistného ve výši 73 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila, a to ani poté, co byla k úhradě opakovaně vyzývána. V rámci procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nevyživuje žádnou osobu, pobírá příjem ve výši 25 750 Kč, příjmy ostatních členů její domácnosti činí 28 000 Kč a její výdaje na bydlení/léky-jídlo-dopravu činí 7 000 Kč/6 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je občankou Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. V této souvislosti se soud zaměřil na zjištění místa bydliště žalované ke dni podání žaloby (12. 1. 2023).4. K pobytu žalované byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaná neprochází Informačním systémem základních registrů. Ředitelství služby cizinecké policie soudu sdělilo, že žalovaná neměla nikdy na území České republiky povolen žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců, rovněž Ministerstvo vnitra nevede k žalované záznam v Cizineckém informačním systému. Úřad práce pro žalovanou evidoval údaj o adrese , adresa, , , právnická osoba, pak adresu , adresa, . Na tyto adresy se žalované nepodařilo doručit soudní písemnosti. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že pro potřeby řízení ve věci sp.zn. , spisová značka, bylo držitelem emailové schránky , e-mail, v emailové zprávě z 19. 3. 2024 sděleno, že již pár let žije v Indii, kde je zasílání poštovních zásilek nereálné. Žalovaná sdělila, že z tohoto důvodu nebude soudu zasílat svou adresu, neboť to považuje za zcela zbytečné.5. Pakliže by se bydliště žalované skutečně nacházelo ke dni podání žaloby v Indii, dospěl by soud k závěru o své mezinárodní nepříslušnosti (srov. čl. 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a contrario při nemožnosti aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které v čl. 7 předpokládá jeho aplikaci v případě, že bydliště žalované je v některém členském státě). Uvedené emailové sdělení však soud nehodnotí jako důvěryhodný poznatek o bydlišti žalované.6. Předně je třeba podotknout, že totožnost odesílatele emailu není možné zjistit (emailovou adresu se jménem žalované lze založit bez prokázání totožnosti), nelze tedy postavit najisto, že email psala skutečně žalovaná. Za další, prosté sdělení žalované, které není nijak důkazně podepřeno, nelze bez dalšího s ohledem na okolnosti tohoto případu a charakter sdělení považovat za autentickou informaci. Žalovaná se vyjádřila tak, že nebude soudu svou přesnou adresu sdělovat. Tím vyloučila možnost, aby soud pomocí doručení na tvrzenou adresu ověřil, že bydliště žalované se v Indii skutečně nachází. Již odmítavý způsob komunikace odesílatele emailu vzbuzuje pochybnosti o věrohodnosti předmětného sdělení. Za této situace soud nemůže z tohoto sdělení automaticky vycházet. Soud za této situace nedisponuje žádnými efektivními nástroji, jak bydliště žalované na území Indie ověřit. S ohledem na shora uvedené nemá soud za prokázané, že se bydliště žalované ke dni podání žaloby nacházelo v Indii. Jelikož je údaj o aktuálním bydlišti žalované neznámý, soud pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti vycházel z posledního bydliště žalované, za které považuje adresu , adresa, . Za situace, kdy nebylo možné zjistit aktuální bydliště žalované, a nebyly k dispozici žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaná má skutečné bydliště mimo území Evropské unie, je třeba vycházet z posledního známého bydliště žalované (k tomu srov. analogicky rozsudek Soudního dvora (EU) ve věci C-327/10, Hypoteční banka, a. s., proti U. M. Lindnerovi). Soud má za to, že pokud by takto nepostupoval a řízení by pro nedostatek mezinárodní příslušnosti zastavil, mohl by jeho postup být v rozporu se zásadou zákazu odepření spravedlnosti. Žalobkyni, která nedisponuje žádným údajem o bydlišti žalované ani způsobilými nástroji pro jeho zjištění, by v takovém případě mohlo být neproporcionálně odepřeno právo na přístup soudu.7. Soud proto konstatuje, že jeho mezinárodní příslušnost pro projednání této věci je dána. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť účastníci řízení toto právo výslovně zvolili ve smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve spojení s příslušnými smluvními podmínkami (viz závěrečná ustanovení Podmínek pro používání kontokorentu).8. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim bylo předmětné usnesení řádně doručeno ( žalované prostřednictví dožádaného Okresného súdu v Popradě na adrese jejího trvalého pobytu ). Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci: Žalovaná a zástupce žalobkyně opatřili svými podpisy Rámcovou smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2019, jejímž předmětem byla obecná úprava vztahů účastníků při poskytování bankovních služeb žalované, kterými bylo vedení běžného účtu č. , hodnota, , dále spořicího účtu a debetní karty a další případně v budoucnu sjednané služby. Smlouva předpokládá, že její nedílnou součástí jsou mimo jiné obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu, pojistné podmínky, přehled cen pojištění a ceník žalobkyně (prokázáno Rámcovou smlouvou). Obchodní podmínky žalobkyně v čl. Vzájemná komunikace, její jazyk, naše úkony, odst. 9, stanoví, že účastníci provádí právní jednání též v mobilní aplikaci a internetovém bankovnictví, přičemž dle výkladových ustanovení se v internetovém bankovnictví podepisuje klient zadáním potvrzovacího kódu, který je mu jednorázově zaslán (prokázáno Obchodními podmínkami žalobkyně). Žalovaná následně dne 11. 4. 2019 požádala o poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, přičemž za tímto účelem byl uzavřen Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, který žalovaná opatřila podpisovým kódem. Dle dodatku bylo žalované umožněno čerpat 15 000 Kč, a to způsobem přečerpání běžného účtu. Splácet měla žalovaná průběžně připsáním peněz na běžný účet. Kontokorent byl úročen roční sazbou 18,90 %. Podmínkou pro užívání kontokorentu bylo, že bude splacen do jednoho roku od data prvního čerpání. Pokud klient tuto podmínku nesplní, má žalobkyně právo mimo jiné požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Dodatek předpokládá, že jeho součástí jsou Podmínky pro používání kontokorentu (prokázáno Dodatkem č. , hodnota, ). Dle Podmínek pro používání kontokorentu (čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postup v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli), pokud dojde k případu porušení, za které se považuje mimo jiné prodlení s úhradou jakéhokoli závazku a porušení jakékoli jiné povinnosti dle Smlouvy o kontokorentu, má žalobkyně právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení a dále požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu. Při zesplatnění je klient povinen spla