9 C 67/2019-538 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, domáhala určení neplatnosti ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením a výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne , datum, . Tvrdila, že její pracovní poměr u žalované byl založen pracovní smlouvou ze dne , datum, se smluveným dnem nástupu do práce dne , datum, . Současnou pracovní pozici manažer nákupu pak žalobkyně zastávala na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . Dne , datum, požádala žalovaná žalobkyni o vysvětlení tvrzených nesrovnalostí ve vykazování odpracované doby a služebních cest. Vysvětlení žalobkyně žalované zaslala , datum, . Dne , datum, žalovaná bez předchozího upozornění předala žalobkyni jednak okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zák. práce“), jednak výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce (obě právní jednání se opírala o stejné důvody), jednak dokument označený Otázky související s vykazováním pracovní doby a služebních jízd a nezajištěním funkčnosti oddělení nákupu, v němž byly vyčísleny údajné nároky žalované vyplývající z žalovanou tvrzených pochybení žalobkyně. Dne , datum, oznámila žalobkyně žalované, že v souladu s § 69 odst. 1 zák. práce trvá na dalším zaměstnávání. Toto oznámení bylo žalované doručeno dne , datum, . Pracovní poměr tak dle přesvědčení žalobkyně i nadále trvá. Podle žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru, ani výpověď nesplňují formální a obsahové požadavky, které na ně klade zák. práce. Žalovaná nedoložila, v čem spatřuje porušení pracovních povinností vyplývajících pro žalobkyni z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Jednání žalobkyně, která jsou v okamžitém zrušení a ve výpovědi uvedena, takové porušení povinností zjevně nepředstavují. Jejich intenzita je nadto nadhodnocena. Žalovaná využila relativní volnost a nedostatky svých systémů vykazování pracovní doby a služebních jízd zaměstnanců, aby vytvořila zástupné důvody pro ukončení pracovního poměru se žalobkyní v době její pracovní neschopnosti. Případné nejasnosti žalobkyně osvětlila již dne , datum, na žádost žalované. Prvním tvrzeným důvodem jsou nesrovnalosti ve vykazování odpracované doby. Žalovaná měla pro evidenci pracovní doby zaměstnanců terminál, který se však potýkal s problémy funkčnosti. Toho si byla žalovaná vědoma. Žalobkyně manuálně upravovala doby příchodu a odchodu ze zaměstnání tak, aby odrážely jí skutečně odpracovanou dobu, aniž by systém nějak nezneužívala. Náplní práce žalobkyně byly mj. i schůzky s obchodními partnery a prezentace žalované na různých akcích mimo prostory pracoviště, které se mohly konat též ráno před příchodem žalobkyně na pracoviště nebo odpoledne po jejím odchodu. Z toho důvodu žalobkyně upravovala příchod či odchod manuálně, neboť systém byl schopen automaticky načíst jen přiložení čipu v místě pracoviště. Žalovaná dále ve výpovědi a okamžitém zrušení pracovního poměru uvádí, že pohyb po pracovišti je možný pouze s použitím čipu. Toto však není pravda, neboť se stávalo, že některý z pracovníků jinému pracovníkovi podržel dveře a použít čip tak již nebylo potřeba. Toho žalobkyně využívala např. v případě, že do práce jela soukromým automobilem a zapomněla si doma čip. Žalobkyně docházela do práce řádně, navíc pracovala i v době svého pracovního volna. Neustále komunikovala e-mailem a telefonem, šlo tedy o jistou formu pracovní pohotovosti. Dále žalovaná v napadených právních jednáních uvádí, že žalobkyně neoprávněně vykazovala soukromé jízdy služebním vozidlem za jízdy služební. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně byla oprávněna vykazovat jako služební pouze cesty mezi místem svého bydliště a svým pracovištěm. Takové tvrzení by představovalo nepřiměřené omezení svobody pohybu zaměstnance, který by z místa pracoviště do místa bydliště musel jezdit přímo, bez jakýchkoliv odboček. Většina jízd, které byly údajně označeny za neoprávněné, jsou vzdálenostně kratší než cesta mezi bydlištěm a pracovištěm, která činí podle zvolené trasy 48,7 km, resp. 59 km. Některé z údajných nesprávně vykázaných cest jsou navíc zřejmě cestami v souvislosti s plněním pracovních povinností žalobkyně (cesty k prodejnám žalované). Navíc součástí pracovních povinnosti žalobkyně byly též pracovní schůzky mimo pracoviště. Sepisování a vyúčtování služebních cest probíhá u žalované měsíčně zpětně, kdy se jízdy sepíší po skončení daného měsíce podle poznámek. Často byly upravovány např. kilometry, které neodpovídaly skutečnosti. Toto žalobkyně činila po dohodě s účetní. Kvůli tomuto systému může dojít k nepřesnostem a odchylkám. Žalobkyně navíc pro služební cesty občas používala i vozidlo svého manžela. Šlo o značně reprezentativní vozidlo Maserati, které se hodilo pro účast na různých akcích, kde žalobkyně žalovanou reprezentovala. Služební vozidlo bylo poslední měsíc jejího pracovního poměru v opravě a žalobkyně používala pouze své vozidlo, aniž by za toto dostala nějakou kompenzaci. Žalobkyně uznává, že na žádost žalované o vysvětlení označila celkem , hodnota, km jako jízdy fakticky soukromé. K tomu však došlo proto, že žalobkyně měla k vysvětlení jízd velice omezený čas, v podstatě jen jeden víkend, a rezignovala na to, aby jednotlivé jízdy dohledávala. Posledním tvrzeným důvodem uvedeným jako důvod rozvázání pracovního poměru je nezajištění funkčnosti oddělení nákupu, v důsledku čehož měla vzniknout škoda, což žalobkyně popírá. Škoda neměla příčinu izolovaně v oddělení nákupu, které žalobkyně vedla, ale do zpoždění výroby polévek, kterým žalovaná argumentuje, se promítlo značné množství faktorů v rámci struktur žalované i na straně dodavatelů. Neodeslání objednávek surovin je důsledkem nedorozumění mezi pracovníky, nikoliv úmyslu či zanedbání pracovních povinností. Žalobkyně navíc neměla v popisu práce žalovanou namítanou činnost, tedy zajištění přímých nákupů. Žalobkyně k tomu ani nebyla proškolena. Jejím úkolem bylo tvoření dlouhodobých výhledů a konceptů, nikoliv jednotlivých objednávek. Stalo se např. to, že žalobkyně i s paní , jméno FO, byly na služební cestě a objednávky pak vytvářelo oddělení alokací. Žalovaná tak ve čtvrt na jedenáct v noci vynucovala po žalobkyni práci, která nebyla součástí její pracovní náplně, což žalobkyně považuje za excesivní. V době, kdy dovolenou své podřízené schvalovala, navíc ještě projekt polévek ani nebyl domluven.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že pracovní poměr žalobkyně u žalované byl založen pracovní smlouvou uzavřenou dne , datum, a následně pracovní smlouvou ze dne , datum, , odkdy žalobkyně pracovala jako manažer nákupu. Nesporným učinila též to, že , datum, požádala žalobkyni o bližší vysvětlení nesrovnalostí ve vykazování odpracované doby a služebních cest, na což žalobkyně odpověděla , datum, , jakož i předání okamžitého zrušení pracovního poměru a výpovědi z pracovního poměru žalobkyni dne , datum, (nikoliv však bez předchozího upozornění; žalobkyně byla na možnost výpovědi upozorněna dne , datum, ) včetně dokumentu „Otázky související s vykazováním pracovní doby a služebních jízd a nezajištěním funkčnosti oddělení nákupu“. Dané okamžité zrušení pracovního poměru a výpověď žalovaná považuje za platné. Skončení pracovního poměru nebylo „dílo nějakého okamžiku“. Jednatel žalované měl indicie, že žalobkyně neplní řádně své pracovní povinnosti, protože žalobkyně neplnila dílčí úkoly včas. Žalobkyně byla laxní v komunikaci s obchodními partnery a v řešení problémů svého oddělení. Žalobkyně často konala s několikatýdenním zpožděním po urgenci ze strany svého nadřízeného, v důsledku čehož vznikla zaměstnavateli značná škoda. Žalobkyně selhala i v osobní rovině, když kvůli ní společnost opustilo několik zaměstnanců. Žalobkyně nikdy neřešila pracovní záležitosti ve svém volném čase. Naopak v pracovní době řešila své soukromé záležitosti. K tomu využívala též pracovní e-mailovou schránku. Jednatel žalované proto zadal audit, kterým byly zjištěny právě žalobkyni vytýkané skutečnosti. Žalobkyně v pracovní smlouvě souhlasila s tím, že se bude řídit vnitřními předpisy žalované ohledně pracovní doby a jejího vykazování. Těmi jsou předpisy ON 03/2016 – Pracovní řád, ON 20/2018 – Lidské zdroje a manuál k němu, ON 07/2015 – Pracovní cesty a ON 06/2015 – Pravidla pro používání služebních vozidel. K vykazování pracovní doby žalobkyní žalovaná uvedla, že vykazování pracovní doby je upraveno v pracovním řádu (čl. VIII. odst. 3, čl. IX. odst. 3 a 4) a vnitřním předpisu Lidské zdroje [čl. XVIII odst. 4 písm. c), písm. h), čl. XIX. odst. 1] a manuálu k němu (čl. III, čl. IV. odst. 6). Žalovaná má zaveden čipový systém evidence docházky. Čipový snímač jednak otevírá dveře (nahrazuje klíče), jednak eviduje docházku. Čip je přidělen konkrétnímu zaměstnanci. Vše je ukládáno do databáze, v níž je možné dohledat pohyb čipu po pracovišti. Zaměstnanec nemůže přijít do budovy nebo z ní odejít, aniž by toto bylo v databázi zaznamenáno. Docházka