35 C 197/2025-54 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2017 smlouvu o dodávce elektřiny. Žalobce se smlouvou zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa (, adresa, ) elektřinu ze zařízení distributora a žalovaný za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobce své povinnosti ze smlouvy plnil, žalovaný však nikoli, když za období 25. 6. 2023 – 1. 11. 2023 za dodanou elektřinu nezaplatil, ač mu byla cena řádně vyúčtována fakturou č. , hodnota, znějící na 212 757,88 Kč splatnou dne 10. 7. 2024. Přestože byl žalovaný o zaplacení upomínán, zažalovanou částku neuhradil dosud.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětné vyúčtování bylo nesprávné, když je naprosto vyloučené, že by spotřeboval takové množství energie, jakou uváděl žalobce. Žalovaný řádně v daném období hradil zálohy na elektřinu, když se ke dni 1. 11. 2023 rozhodl převést elektřinu na svoji přítelkyni. Žalobce následně vyúčtoval nedoplatek částkou 2 995,82 Kč a následně vyúčtoval jeho přítelkyni nedoplatek v částce 215 030 Kč. Po reklamaci tohoto vyúčtování pak žalobce jeho přítelkyni vyměřil přeplatek 215 030 Kč (tedy částku, která ani nebyla nikdy zaplacena) a následně žalovanému vyúčtoval doplatek za energii spornou fakturu.3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis.4. Účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2017 platně smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa , adresa, , na základě které žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal za ní zaplatit sjednanou cenu dle ceníku (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 3. 2017, VOPD a shodným tvrzením účastníků). Žalobce vyúčtoval žalovanému za uskutečněný odběr v období od 25. 6. 2023 – 1. 11. 2023 nejprve částku 2 995,82 Kč (shodné tvrzení účastníků) a následně na základě reklamace družky žalovaného provedené k vyúčtování vůči ní, částku 212 757,88 Kč splatnou dne 10. 7. 2024. Tu stanovil na základě spotřeby provedené odhadem distributora, a to rozdílu mezi počátečním stavem elektroměru 60 291 kWh a konečným stavem 87 174 kWh. Žalovaný do té doby uhradil na zálohách částku 15 314,19 Kč (prokázáno: fakturou č. , hodnota, ). Konečný stav elektroměru se žalobce dozvěděl na základě ukončení smlouvy a předávacího protokolu mezi žalovaným a jeho družkou (prokázáno těmito listinami). Jakým konkrétním způsobem žalobce zjistit odběr (tedy počáteční stav) přes výzvu podle § 118a o. s. ř. žalobce nedoplnil, přičemž takovýto odběr za 4 měsíce je nestandardní. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 22. 1. 2025 (prokázáno: předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2025, včetně poštovního podacího archu).5. Všechny provedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, další dokazování ohledně nesprávnosti vyúčtování soud neprováděl pro nadbytečnost.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely dle čl. 3 nařízení Řím I smlouvu podle práva České republiky, a následně posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon v platném znění.7. Na základě provedených důkazů bylo ve věci prokázáno, že žalovaný dne 18. 3. 2017 uzavřel se žalobcem smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě , adresa, . Na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb.). Z provedeného dokazování je sice nepochybné, že žalobce energii žalovanému dodával, není však zřejmé, v jakém množství. Dále je nepochybné, že žalovaná tuto energii v nějaké míře zaplatil, přičemž není možné zjistit, zda a kolik žalovanému zaplatit za skutečně provedený odběr zbývá. Za této situace soud žalobu zamítl, neboť se nepodařilo postavit skutek najisto.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 111,95 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 212 757,88 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 11. 2024, z částky 9 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 4. 2025 a z částky 9 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 9. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 9. 2025 náhrada 1 104,59 Kč za 54 ujetých km v částce 504,59 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 844,59 Kč ve výši 6 267,36 Kč.