35 C 229/2025-44 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky, neboť s , jméno FO, , narozeným dne 9. 9. 1965, zemřelým dne 22. 11. 2021 (dále jen „zůstavitel“), uzavřel smlouvy o dodávkách zemního plynu a elektřiny do odběrného místa , adresa, (dále jen „odběrné místo“). Žalobce se zavázal dodávat zůstaviteli předmětné energie a ten se za ně zavázal hradit smluvenou cenu. Na základě těchto smluv byl na uvedené adrese v období od 22. 8. 2023 do 3. 11. 2023 a v období od 19. 8. 2022 do 21. 8. 2023 odebírán zemní plyn, za který žalobce fakturoval fakturou č. , hodnota, splatnou dne 3. 1. 2024 částku 15 309,49 Kč a fakturou č. , hodnota, splatnou dne 25. 9. 2023 částku 115 213,37 Kč. Dále na základě smluv byla na uvedené adrese v období od 28. 7. 2023 do 23. 10. 2023 a v období od 27. 7. 2022 do 27. 7. 2023 odebírána elektřina, za níž žalobce fakturoval fakturou č. , hodnota, splatnou dne 24. 11. 2023 částku 7 756,11 Kč, následně opravnou fakturou č. , hodnota, splatnou dne 9. 1. 2024 částku 49 689,36 Kč a fakturou č. , hodnota, splatnou dne 23. 8. 2023 částku 94 001,55 Kč. Dne 22. 11. 2021 zůstavitel zemřel a žalovaní se stali jeho nástupci. Přes výzvu však žalovaní ničeho neuhradili.2. Žalovaní 1 a 3 se k žalobě nijak nevyjádřili.3. Žalovaná 2 jako sestra žalovaných uvedla, že žalovaní 1 a 3 jsou v zahraničí v rámci Evropské unie. K věci pak uvedla, že by dluh mohla hradit ve splátkách po 4 000 Kč. Následně žalovaná 2 a žalobce uzavřeli smír.4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.5. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).6. V posuzované věci se žalobce domáhá plnění s odůvodněním, že žalované 2 jako právní nástupkyni zůstavitele dodával elektrickou energii a zemní plyn. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů (k tomu srovnej § 50 a násl. a § 74 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona) volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil.7. Následně se soud zabýval věcí ve vztahu k žalovaným 1 a 3.8. S ohledem na pobyt žalovaných v zahraničí stanovil soud svou mezinárodní příslušnost dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zůstavitel dne 22. 10. 2021 uzavřel s žalobcem smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě (prokázáno předmětnou smlouvou včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku). Dále bylo prokázáno, že zůstavitel dne 22. 10. 2021 uzavřel s žalobcem smlouvu o dodávce plynu do odběrného místa (prokázáno předmětnou smlouvou včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku). Dne 22. 11. 2021 zůstavitel zemřel a žalovaní vstoupili do práv a povinností po zůstaviteli každý 1/3. Předmětné smlouvy o dodávkách energií nebyly předmětem pozůstalostního řízení (prokázáno usnesením Okresního soudu , adresa, -východ ze dne 7. 6. 2024, č. j. , spisová značka, ). Na základě těchto smluv byl v odběrném místě v období od 22. 8. 2023 do 3. 11. 2023 a v období od 19. 8. 2022 do 21. 8. 2023 odebírán zemní plyn, za který žalobce fakturoval fakturou č. , hodnota, splatnou dne 3. 1. 2024 částku 15 309,49 Kč (prokázáno touto fakturou) a fakturou č. , hodnota, splatnou dne 25. 9. 2023 částku 115 213,37 Kč (prokázáno touto fakturou). Dále na základě smluv byla na uvedené adrese v období od 28. 7. 2023 do 23. 10. 2023 a v období od 27. 7. 2022 do 27. 7. 2023 odebírána elektřina, za níž žalobce fakturoval fakturou č. , hodnota, splatnou dne 24. 11. 2023 částku 7 756,11 Kč (prokázáno touto fakturou), následně opravnou fakturou č. , hodnota, splatnou dne 9. 1. 2024 částku 49 689,36 Kč (prokázáno touto fakturou) a fakturou č. , hodnota, splatnou dne 23. 8. 2023 částku 94 001,55 Kč (prokázáno touto fakturou). Všechny faktury zněly výlučně za zůstavitele, který byl v té době již po smrti (prokázáno všemi zmíněnými fakturami). Žalobce zaslal dne 22. 10. 2024 výzvu žalovaným, aby dluh uhradili (prokázáno předžalobní výzvou včetně dodejky).10. Soud věc posoudil podle práva České republiky, neboť žalovaní jsou jejími občany a žalobce je právnická osoba zřízení podle práva České republiky.11. Po právní stránce soud posoudil vztah žalobce a zůstavitele tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a dále smlouvu o dodávkách plynu dle ust. § 72 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon v platném znění. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel, stala se smlouva součástí pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 o. z.) a žalovaní vstoupili do práv a povinností z ní (§ 1479 o. z. a § 1670 o. z.), přičemž do závazku vstoupili společně a nerozdílně (vizte např. § 1704 a 1707 o. z.).12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce na základě předmětných smluv plnil po smrti zůstavitele, byli již žalovaní smluvní stranou. Případné následky výhrady soupisu se tak na ně neuplatní.13. Vzhledem k tomu, že žalovaní 1 a 3 netvrdili, že by v odběrném místě byly energie (elektřina i plyn) odebírány v menším množství, nebo že by žalovaní na předmětný dluh již něčeho hradili, uložil jim soud tyto nároky uhradit spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve svém rozhodnutí však zohlednil, že ve smyslu § 1872 a násl. o. z. jde o závazek všech žalovaných, ke kterému jsou povinni hradit společně a nerozdílně a konstatoval zánik jejich závazku v rozsahu, ve kterém bude plnit žalovaná 2.14. Soud se toliko zabýval počátkem prodlení a tím i výší úroku z něj. Vyšel při tom ze skutečnosti, že obecná povinnost dlužníka je hradit dluh na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalovaní 1 a 3 byli poprvé vyzváni předžalobní výzvou odeslanou dne 22. 10. 2024 s lhůtou k plnění do 7 dnů od této výzvy. Pohledávka se tak stala splatnou 30. 10. 2024 a žalovaní se dostali do prodlení 31. 10. 2024. Soud proto počítal úrok z prodlení od 31. 10. 2024. Nic na tom nemění případné ujednání o jiné splatnosti, neboť takové by s ohledem na věc bylo rozporné s dobrými mravy a v tomto rozsahu dle § 588 o. z. neplatné.15. Následně soud zamítl žalobu, pokud jde o úrok z prodlení za období do tohoto data a úrok z prodlení ve výši převyšující zákonnou sazbu platnou k tomuto datu.16. Při stanovení lhůty k plnění podle § 160 o. s. ř. vyšel soud ze skutečnosti, že na předmětném dluhu se budou všichni žalovaní podílet, žalované 2 byly umožněny splátky a vzal do úvahy věk žalovaných, a připustil plnění nároku žalovaným ve splátkách stejných jako u žalované 2. Zároveň však žalovaným 1 a 3 stanovil sankci ztráty výhody splátek.17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2 soud samostatně nerozhodoval, neboť jejich náklady byly řešeny v rámci smíru mezi účastníky.18. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými 1 a 3 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným 1 a 3 v částce 58 969,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 199 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle