35 C 357/2024-20 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětného určení s tím, že s žalovaným dne 19. 12. 2016 uzavřel smlouvu, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Žalobce však je nadále zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel a žalovaný neposkytl součinnost s přepisem předmětného vozidla.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 19. 12. 2016 účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, žalovaný předmětné vozidlo převzal a zaplatil za něj kupní cenu (prokázáno kupní smlouvou, potvrzením o předání vozidla a dokladem o zaplacení). K přepsání vozidla nedošlo (prokázáno žádostí o přepis spolu s předžalobní výzvou).Po právní stránce soud uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (vizte nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20) a uzavřel, že žalobce převedl své vlastnické právo k předmětnému automobilu na základě kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z.) na žalovaného, a to dne 19. 12. 2016. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 776 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 600 Kč ve výši 1 176 Kč.