35 C 435/2024-111 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem topných kanálů, které se nalézají na pozemcích, jež jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku (dále jen „topné kanály“). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozoval ze skutečnosti, že žalovaný topné kanály částečně užívá a dovozuje k nim své vlastnické právo. Žalobce své vlastnické právo k topným kanálům dovozoval ze skutečnosti, že se svým předchůdcem společností , právnická osoba, . (dále jen „předchůdce žalobce“) uzavřel dne 13. 12. 2024 kupní smlouvu. Předchůdce žalobce se pak stal vlastníkem na základě příklepu licitátora ve veřejné dražbě majetku společnosti , právnická osoba, ., v likvidaci (dále jen „, Anonymizováno, “) konané dne 11. 2. 2005 jako příslušenství nebo součást dražené věci, a to kotelny v budově č. p. , Anonymizováno, (dále jen „kotelna“), která je dnes na pozemku parc. č. st , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. , hodnota, vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, – , Jméno žalovaného, .2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že v předmětné části města byly vybudovány primární a sekundární kanály, které vybudovala Československá socialistická republika prostřednictvím příslušného Krajského investorského útvaru v Praze. Tyto kanály od výměníkové stanice směrem k sídlišti skutečně vlastní a provozuje žalovaný. Pokud jde o primární teplovod vedoucí od areálu bývalé , Anonymizováno, , tak tento skutečně existuje a je ve vlastnictví žalovaného, nicméně jde o stavbu dávno nepoužívanou. Tento teplovod navazuje na teplovod pravděpodobně vedoucí z bývalé kotelny, přičemž na hranici bývalého areálu , Anonymizováno, jej tato společnost obhospodařovala. Žalovaný se necítí být vlastníkem této části teplovodu.3. Ze shodných tvrzení účastníků je nepochybné, že z původní kotelny do výměníkové stanice vedl teplovod distribuující teplo z bývalé kotelny do této stanice. Z ní pak vedl další teplovod do panelového sídliště. Tento teplovod je v současné době provozován žalovaným.4. Tomuto zjištění odpovídá též zaměření společností GEOKA z 12. 12. 2019 ve spojení s technickou zprávou. Toto zaměření vycházelo ze „Základního plánu , Anonymizováno, “ z roku 1973, situace „Topení do sídliště“ z roku 1970, „Koordinačního plánu (Rozvod sítě)“ z roku 1968, pracovního zákresu rozvodu současným správcem vodovodů a kanalizací a vlastním šetřením. Topné kanály vedou částečně skrze pozemky bývalého areálu , Anonymizováno, , následně pod ulicí Pražská a další částí města, pod železniční tratí až do výměníkové stanice, odkud vede síť do sídliště (prokázáno zaměřením včetně technické zprávy).5. Předchůdce žalobce od , Anonymizováno, v rámci veřejné dražby dne 11. 2. 2005 nabyl do svého vlastnictvím objekt kotelny spolu s věcným břemenem chůze, jízdy a údržby sítí přes další pozemky (prokázáno potvrzením o nabytí vlastnictví, žádostí o zápis nového vlastníka a protokolem o provedené veřejné dražbě). V rámci oceňování toto objektu pro účely dražby byly zmíněny blíže nezjištěné topné kanály, u nichž není zřejmé, kam vedou a jsou tak bez hodnoty (prokázáno znaleckým posudkem včetně prohlášení bývalého správce konkurzní podstaty). Dne 9. 11. 2017 byla uzavřena smlouva mezi žalobcem a advokátem, který měl žalobce zastupovat ve sporu o topné kanály (prokázáno plnou mocí tohoto data), a to i přes to, že až dne 10. 11. 2017 byla uzavřena kupní smlouva mezi předchůdcem žalobce a žalobcem, na jejímž základě měl žalobce nabýt vlastnické právo ke kotelně, pozemkům, na kterých kotelna stojí, a k topným kanálům, které předchůdce žalobce nabyl jako příslušenství k pozemkům (prokázáno kupní smlouvou ze dne 10. 11. 2017). Dne 13. 12. 2024 stejní účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měl žalobce nabýt vlastnického práva k předmětným topným kanálům (prokázáno kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2024).6. Žalovaný k důkazu předložil zápis z projednání akce novostavby „Primární teplovodní napaječ , adresa, .“ Z něj bylo prokázáno, že primárná teplovod vedoucí od hranice pozemku , Anonymizováno, k výměníkové stanici byl stavěn Krajským investorským útvarem v Praze již v roce 1967. Vyplývá to ze skutečnosti, že zápis je situován do města , adresa, . V zápise je citována , adresa, . Ve spojení s žalobcem předloženým zaměřením je proto nepochybné, že se jedná o topné kanály v oblasti, kde opouští areál , Anonymizováno, .7. Z rozhodnutí Československé státní dráhy, Správy severozápadní cesty ze dne 10. 7. 1967 pak bylo prokázáno, že Krajský investorský útvar v Praze jako stavebník dostal stavební povolení pro stavbu teplovodu pod tratí. Ve spojení s žalobcovým zaměřením teplovodu jde o stejný teplovod, který je předmětem žaloby.8. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 26. 1. 1983 pak bylo prokázáno, že bylo povoleno užívání napojení několika bloků na sekundární topné kanály.9. Soudu bylo předloženo čestné prohlášení , právnická osoba, a , jméno FO, . S ohledem na skutečnost, že tyto svědky soud nevyslechl, ač toto bylo možné a strany to požadovaly, soud z tohoto prohlášení nepřevzal žádné relevantní skutečnosti. Soud s ohledem na právní názor další dokazování neprovedl pro nadbytečnost.10. Po provedeném dokazování má tak soud za prokázané, že z budovy kotelny vede částečně přes pozemky bývalého areálu , Anonymizováno, , částečně přes pozemky mimo areál neužívaný teplovod do výměníkové stanice. Od výměníkové stanice pak vede další teplovod užívaný žalovaným na sídliště a do jednotlivých domů. Z provedeného dokazování je nepochybné, že Krajský investorský útvar v průběhu let 1963 – 1983 stavěl v oblasti topné kanály. Jejich vlastníkem v tomto období byl právě stát prostřednictvím Krajského investorského útvaru. V daném případě není žádného důvodu pochybovat o tom, že topné kanály jsou v oblasti toliko jedny, a to ty vybudované Krajským investorským útvarem v Praze. Soud vychází ze skutečnosti, že tyto byly stavěny v 60. letech, nebylo by logické a ekonomické dublovat existující topné kanály (maximálně rozšiřovat stávající síť) a z hlediska historického je prakticky vyloučena předcházející síť.11. Dne 11. 2. 2005 nabyl od společnosti , Anonymizováno, předchůdce žalobce vlastnického práva ke kotelně. Dne 9. 11. 2017 a následně dne 13. 12. 2024 se žalobce pokusil nabýt vlastnického práva k topným kanálům, a to na základě kupních smluv, přičemž v době podpisu prvé smlouvy věděl o sporu o vlastnické právo (jinak by nedával plnou moc advokátovi k řešení tohoto sporu).12. Z provedeného dokazování není zřejmé, jak se měla společnost , Anonymizováno, stát vlastníkem sporných topných kanálů, ale s ohledem na právní názor soudu jde o irelevantní skutečnost.13. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.14. Soud se nejprve zabýval naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a uzavřel, že ten je dán jen v části pozemků, které nekorespondují s plochou bývalého areálu , Anonymizováno, . Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je totiž dán toliko v situaci, kdy je nárok žalobce nejistý a tuto nejistotu není možné odstranit jinak než určovací žalobou. V daném případě žalobce dovozuje svůj naléhavý právní zájem od skutečnosti, že si k předmětným kanálům nárokuje vlastnické právo i žalovaný. Ten jej ale nárokuje až od té části, která vede mimo bývalý areál , Anonymizováno, . V rozsahu od kotelny k hranici areálu tak žalobci není dán naléhavý právní zájem. Soudu proto nezbylo než v tomto rozsahu žalobu zamítnout.15. Podle § 3028 odst. 1 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.16. Podle § 118 odst. 1 obč. zák., předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.17. Podle § 120 odst. 1 obč zák., součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.18. Podle § 121 odst. 1 obč. zák, příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.19. Podle § 76 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ve znění platném a účinném ke dni 11. 2. 2005 (dále jen „energetický zákon“), provozovatel rozvodného tepelného zařízení je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 5 písm. a), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním, vydá příslušný stavební úřad na návrh provozovatele tepelného zařízení rozhodnutí o zřízení věcného břemene.20. Podle odst. 5 písm. a), držitel licence na rozvod má právo v rozsahu podmínek stanovených územním rozhodnutím a stavebním povolením zřizovat a provozovat ve veřejném zájmu na cizích nemovitostech rozvodná tepelná zařízení, stavět podpěrné body a pře