35 C 80/2024-103 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 1. 3. 2019 byla mezi jeho předchůdcem (společností , právnická osoba, .) a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /SU, na základě které byla žalované poskytnuta jistina 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 15,9 % ročně pomocí 48 pravidelných anuitních splátek po 990,12 Kč a spolu s pojištěním 71 Kč v každé splátce. Žalovaná dluh nesplnila, takže původní věřitel dluh zesplatnil. Dne 27. 9. 2022 došlo na základě smlouvy k postoupení předmětné pohledávky na žalobce.Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť dle jejího názoru nedošlo k řádnému uzavření smlouvy, řádnému zkoumání schopnosti žalované dluh splnit a ani k vyplacení prostředků.Soud posoudil svou mezinárodní příslušnost dle čl. 4 nařízení Brusel I bis, když poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky (vizte rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 17. 11. 2011 ve věci C-327/10 Hypoteční banka, a. s. vs. Udo Mike Lindner).Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poté, co zkoumal schopnost žalované dluh splnit (prokázáno protokolem o úvěruschopnosti včetně CBL) uzavřel s žalovanou dne 1. 9. 2019 systémy elektronických komunikací smlouvu o zápůjčce č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /SU, na základě které se jí zavázal poskytnout částku 35 000 Kč a ta se jí zavázala vrátit spolu s úrokem 15,9 % ročně a poplatky pomocí 48 pravidelných anuitních splátek (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Předchůdce žalobce zaslal žalované zesplatňující dopis (prokázáno tímto dopisem) a následně postoupil pohledávku na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o úplatě a oznámením o postoupení pohledávky). Z provedených důkazů se však nepodává, že by žalované prostředky byly žalované poskytnuty. Žalobce se k jednání nedostavil, takže v tomto směru nemohl být poučen. Z dalších důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.Soud věc s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I. posoudil podle práva České republiky. Po právní stránce pak uzavřel, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Tato smlouva však je reálným kontraktem a k jejímu naplnění dojde až poskytnutím prostředků. Pokud žalobce (jeho předchůdce) žalované prostředky nikdy neposkytl, nemohla vzniknout smlouva a ani žádné nároky z ní. Soud se tak již nezabýval dalšími námitkami žalované a žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 6 o. s. ř. tak, že uložil žalobci uhradit náklady řízení žalovaného k rukám státu. Výše těchto nákladů zatím není známa, proto ji soud ponechal do samostatného usnesení.