46 C 89/2025-63 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že mezi stranami byla na základě objednávky č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, objednána sedací souprava , jméno FO, za částku 47 595,65 Kč. Žalovaný zboží převzal, avšak přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný potvrdil vznik a obsah smlouvy, uvedl však, že pohledávka byla uhrazena ještě před jejím dodáním.3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud na základě čl. 4 nařízení Brusel I bis, když žalovaný je občanem Slovenské republiky.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi stranami byla na základě objednávky č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, dodána žalovanému sedací souprava , jméno FO, za částku 47 595,65 Kč (prokázáno shodným tvrzením účastníků a objednávkou). Žalovaný soupravu převzal 2. 11. 2023 (prokázáno shodným tvrzením účastníků a zasílatelským příkazem). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s lhůtou splatnosti 15. 10. 2024 (prokázáno fakturou č. FV 124-0784) a následně byl vyzván předžalobní výzvou (prokázáno touto výzvou).5. Z provedeného dokazování je pak nepochybné, že strany si ve smluvních podmínkách dojednaly, že žalovaný je povinen za zboží zaplatit dopředu, jinak není žalobce povinen jej dodat (prokázáno předmětnými podmínkami).6. Žalobce s žalovaným kromě této kupní smlouvy uzavřeli též smlouvu na dodání a instalaci pergoly. Za tímto účelem se žalovaný se svou manželkou dostavili na žalobcovu prodejnu, kde uviděli a objednali předmětnou sedací soupravu. Během několik následujících dnů pak žalovaný na prodejnu zajel a sedací soupravu uhradil hotově z prostředků, které měl doma v hotovosti. Sedačku proto následně žalobce dodal spolu s pergolou. Po této dodávce si žalovaný u žalobcova zaměstnance ověřil telefonicky, že byl celý dluh uhrazen, který to potvrdil. Až po roce od dodání zaslal žalobce fakturu a začal požadovat žalovanou částku (prokázáno výpovědí žalovaného a jeho manželky).7. Jen pro úplnost soud konstatuje, že manželka žalovaného sice neviděla, že by žalovaný předmětnou soupravu opravdu zaplatil, byla však přítomna telefonickému rozhovoru se zaměstnancem žalobce, který transakci potvrdil.8. Soud konstatuje, že výpověď žalovaného a jeho manželky se v podstatných rysech shoduje. Dále jsou obě výpovědi v souladu s žalobcovými dodacími podmínkami. Pokud si žalobce do svých podmínek stanovil povinnost uhradit celou částku předem, žalovaný spolu se svědkyní uvádí, že se tak stalo, přičemž jejich výpovědi jsou v souladu, lze uzavřít, že zde existuje ucelený soubor důkazů, z nichž se podává, že dluh byl uhrazen před jeho splatností. Tento závěr podtrhuje i skutečnost, že žalobce požadoval uhrazení zásilky asi po roce od jejího dodání. Kdyby nárok uhrazen nebyl, vyzval by žalované v okamžiku dodání, nebo v nejbližším možném termínu po něm.9. Žalovaný na 2. jednání navrhl k důkazu svou pokladní knihu, že platbu neeviduje. Soud jej proto vyzval, aby sdělil důvody, pro které jde o důvod pro prolomení koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. Žalobce měl za to, že by soud měl žalovanému poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř.10. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř., ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.11. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 2, má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Podle odst. 3, zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.12. Důvodem pro prolomení koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. je poučení dané soudem dle § 118a odst. 1-3 o. s. ř. Tato poučení obecně dává soud pouze v případě, že s ohledem na jeho právní názor jsou účastníkova tvrzení, případně jeho důkazní návrhy nedostatečné a je třeba je doplnit, přičemž bez takového doplnění není soud schopen posoudit skutkový stav. Jinými slovy soud tato poučení dává toliko v případě, že mu chybí právně relevantní skutková zjištění (takovým skutkovým zjištěním by v daném případě bylo to, zda žalovaný uhradil svůj dluh). Pokud soud po provedeném dokazování uzavřel, že byly prokázány všechny právně relevantní skutečnosti, nemá již ve smyslu § 118a odst. 1-3 o. s. ř. účastníky k čemu poučovat (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 29 NSČR 211/2016, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2704/2018, nebo ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1215/2019).13. Je proto nesprávná žalobcova argumentace směřující k výkladu, že byl-li poučen žalovaný dle § 118a o. s. ř., musí být poučen dle stejného ustanovení i žalobce. Takový právní názor nemá oporu v citovaném zákonném ustanovení ani relevantní judikatuře.14. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádný z důvodů daných § 118b o. s. ř., nepřipustil soud listinu k důkazu.15. Jen pro úplnost soud nezjistil z dalších provedených důkazů žádné další relevantní skutečnosti.16. Soud danou věc posoudil s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I podle práva České republiky.17. V daném případě po právní stránce soud konstatuje, že strany uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z., kdy se žalobce zavázal převést na žalovaného vlastnické právo k věci a žalovaný se zavázal za tuto skutečnost zaplatit kupní cenu.18. Žalovaný při tom uhradil předmětnou kupní cenu ještě před výzvou k plnění, čímž jeho závazek zanikl splněním dle § 1908 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že závazek zanikl ještě před splatností, nemohl se žalovaný dostat do prodlení a nemohla mu proto vzniknout povinnost uhradit úrok z prodlení dle § 1970 o. z.19. Soud za této situace žalobu zamítl, když nárok na uhrazení jistiny již zanikl a nárok na úrok z prodlení nikdy nevznikl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 880 Kč.21. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 595,65 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.22. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.