48 C 22/2025-34 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení celkové částky 10 929,39 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2022. Dle tvrzení žalobce uzavřel s žalovaným dne 19. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému k jeho žádosti úvěr ve výši 12 000 Kč s úrokem 13,5 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 60 měsíčních splátkách po 280 Kč nejpozději do 15. 7. 2027. Před uzavřením smlouvy zkoumal žalobce schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do výpisů z bankovního účtu, ze kterého zjistil jeho měsíční příjmy a výdaje, a dále a dále nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný se dostal do prodlení s placením sjednaných splátek, čímž došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal žalobci dlužen na jistině 10 831,39 Kč a na úvěrových poplatcích (za zaslané upomínky a dlužných poplatků za pojištění) 98 Kč. Žalobce dále žalobou nárokuje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 72,24 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 987,01 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužných částek vyzván předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce a žalovaný uzavřely smlouvu, jejíž součástí je mimo jiné Sazebník, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému k jeho žádosti úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s roční výpůjční úrokovou sazbou ve výši 13,5 % p.a., a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 280 Kč nejpozději do 15. 7. 2027 (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně, když žalobci zůstal dlužen na jistině částku 10 831,39 Kč a na nákladech za poplatky částku 98 Kč, tj. celkem žalovanou částku 10 929,39 Kč (prokázáno historickým výpisem úvěru). Z výpisů z bankovního účtu žalovaného od 11. 1. 2022 do 18. 7. 2022 a z výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací, soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal dostatečně (s ohledem na nízkou výši splátek úvěru) úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů zjištěných z jí dostupných bankovních výpisů žalovaného, nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalovanému byla dne 19. 7. 2022 poskytnuta na jeho bankovní účet částka 12 000 Kč (prokázáno interním účetním dokladem). Jelikož žalovaný přestal hradit sjednané splátky, zaslal žalobce žalovanému výzvy k zaplacení dlužných částek. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2024 včetně podacího archu bylo soudem zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaný vyzván k úhradě žalovaných částek.5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle ustanovení § 2395 odst. 1 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.10. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.11. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce a žalovaný řádně uzavřely smlouvu o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, čímž splnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s dohodnutým úrokem vrátit nesplnil, když přestal sjednané splátky úvěru řádně hradit. Žalovaný zůstal žalobci dlužen na jistině částku 10 831,39 Kč, na nákladech za odeslané upomínky částku 98 Kč, tj. celkem žalovanou částku 10 929,39 Kč. Žalobce dále vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 13,5 % ročně z nesplacené jistiny od 16. 7. 2023 (den následující po dni, ve kterém došlo k poslední úhradě ze strany žalovaného) do zaplacení, který žalobce v období od 16. 7. 2023 do 15. 3. 2024 kapitalizoval částkou 987,01 Kč.16. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. od 16. 3. 2024 do zaplacení, přičemž v období od 16. 7. 2023 do 15. 3. 2024 tyto kapitalizoval částkou 72,24 Kč.17. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2024, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).