6 C 101/2024-48 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky z titulu poskytnutých půjček. Tvrdila, že se žalovaným měli od , datum, zúžené společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Uvedla, že žalovaný si od ní postupně půjčil finanční prostředky v celkové výši 2 000 000 Kč, přičemž svůj dluh dne 30. 11. 2023 písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku žalobkyni vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný dluh ani částečně neuhradil, přestože ho k tomu žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný navrhnul, aby soud žalobu zamítnul. Tvrdil, že dlužní úpis ze dne 30. 11. 2023, který žalobkyně soudu předložila, ve skutečnosti podepsal dne , datum, v 5:34 hodin ráno, aniž by jej četl, a že žalobkyní předložený dokument není ten, který podepsal dne , datum, . Žalovaný uvedl, že dlužní úpis měl (dle ujištění žalobkyně) sloužit výhradně jako evidenční dokument výdajů domácnosti pro žalobkyni, proto tento dokument podepsal. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobkyně, že mezi nimi došlo ke zúžení rozsahu společného jmění manželů, dodal však, že na žalobkyni převedl polovinu nemovitosti ze svého výlučného vlastnictví na adrese , adresa, , v hodnotě , částka, . Dlužní úpis podepsal s ohledem na tuto skutečnost a nikoli proto, že by se snad mělo jednat o dokument zakládající platební závazek, protože celý problém považoval za bagatelní. Dále žalovaný uvedl, že si v průběhu manželství od žalobkyně několikrát půjčil peníze, avšak není si vědom existence jakékoli evidence jednotlivých plateb, které by v součtu dosáhly žalované částky. Tvrdil, že část plateb žalobkyni bankovním převodem vrátil. Namítl nedostatek dobré víry žalobkyně, když tvrdil, že mu žalobkyně neposkytla seznam jednotlivých půjček. Žalovaný namítnul neplatnost právního úkonu, tj. podpisu dlužního úpisu ze , datum, pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, jakým způsobem žalobkyně získala podpis žalovaného. Dle žalovaného ani není jasné, zda jde o půjčky, které měly vzniknout před nebo po zúžení SJM.3. Žalobkyně reagovala na písemné vyjádření žalovaného doplněním svých tvrzení. Výslovně poukázala na určité pasáže z podání žalovaného, ve kterých žalovaný uznal existenci dluhu z důvodu půjčky poskytnuté mu žalobkyní, a ze kterých také vyplývá, že se žalovaným o půjčkách a uznání dluhu opakovaně jednali. Žalobkyně uvedla, že na základě písemné předžalobní výzvy ze dne , datum, žalovaný nezpochybnil výši ani důvod svého závazku a opakovaně žalobkyni ujistil, že svůj dluh uznává a splatí jej. Žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného o tom, že mu byl dlužní úpis předložen nečekaně, a že tedy podpisu nepřikládal význam. Dle žalobkyně měl žalovaný návrh dlužního úpisu k dispozici několik týdnů před jeho podpisem, aby do něj sám doplnil datum splatnosti dle svých možností. Žalobkyně uvedla, že žádný jiný dlužní úpis podepsaný žalovaným neexistuje.4. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , které posléze odročil na základě společné žádosti obou stran z důvodu jejich snahy o mimosoudní vyřešení věci na , datum, , přičemž tento termín jednání na základě důvodné omluvy žalovaného odročil na , datum, . Nařízené jednání bylo nakonec z organizačních důvodů odročeno na , datum, a následně opět k žádosti žalovaného z důvodu jeho zahraniční cesty bylo opakovaně odročeno na , datum, v 9:00 hodin, kdy soud věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (též jen „o. s. ř.“), protože se žalovaný k nařízenému jednání bez včasné omluvy nedostavil., právnická osoba, úplnost soud uvádí, že se bezprostředně po skončení jednání seznámil s omluvou žalovaného a se žádostí o další odročení jednání, kterou žalovaný zdůvodnil tím, že v ranních hodinách odváží děti do školy v Babicích, kde jim začíná výuka v čase 8:20, resp. 8:30 hodin, a že s ohledem na vzdálenost a ranní provoz není schopen se k jednání včas dostavit. Omluva se žádostí o odročení byly do datové schránky soudu odeslány dne , datum, ve 20:35:56 hodin a soud neměl reálnou možnost se s žádostí žalovaného o odročení jednání seznámit. Nadto soud tuto omluvu žalovaného shledal obstrukční, neboť lze přepokládat, že děti žalovaného navštěvují školu pravidelně, a tudíž žalovaný mohl reagovat ihned po doručení předvolání k jednání, tedy již , datum, nebo kdykoli poté, nikoli až ve večerních hodinách dne předcházejícího nařízenému jednání.6. Protože se žalovaný řádně a včas neomluvil a jednání tak proběhlo v jeho nepřítomnosti, nemohl soud žalovanému poskytnout patřičná poučení podle § 118a o. s. ř., o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, : „… poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo.]7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byli manželé, a že mezi sebou zúžili společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti.8. Z listinných důkazů žalobkyně navrhla pouze dlužní úpis ze dne 30. 11. 2023. Žalovaný k prokázání svých tvrzení neoznačil ani soudu nepředložil žádné důkazy.9. Z dlužního úpisu bylo zjištěno, že žalovaný podepsal písemné prohlášení ze dne , datum, , kterým stvrdil, že si postupně do dne podpisu půjčil od žalobkyně finanční prostředky v celkové výši , částka, , a zavázal se tuto částku žalobkyni vrátit nejpozději do , datum, . Dlužní úpis dále obsahuje prohlášení žalovaného o uznání dluhu co do důvodu a výše dle § 2053 a § 639 občanského zákoníku včetně proklamace, že podpis činí za svobodné a vážné vůle, určit, vážně a srozumitelně, a nikoliv v tísni.10. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný učinil písemné prohlášení, kterým uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši , částka, a tento se zavázal jí vrátit do , datum, .11. Z vyjádření žalovaného se podává, že si žalovaný od žalobkyně finanční prostředky skutečně půjčoval, tuto skutečnost žalovaný výslovně nepopřel v žádném bodě svého vyjádření. Výslovně uvedl, že „minimálně část jemu známých částek“ žalobkyni bankovním převodem vrátil, avšak ke svému tvrzení nenabídl žádný důkaze. Žalovaný svým vyjádřením de facto pouze polemizoval nad otázkou, proč by s vážným úmyslem podepisoval písemné uznání dluhu a v celkovém hodnocení (i v kontextu s opakovanými žádostmi o odročení jednání) jeho podání vyznívá pouze jako účelová obrana.12. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“.13. Podle § 1970 o. z. „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“14. Podle § 133 o. s. ř. „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“15. Uznání dluhu vede k procesnímu posílení pozice věřitele, jehož důsledkem je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval, a proto bylo na žalovaném, aby prokázal opak. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu „pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ [Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. „Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky.“ [Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ].16. Soud dospěl na základě provedeného dokazování a tvrzení účastníků k závěru, že žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. a tento dluh se zavázal žalobkyni zaplatit do , datum, . V řízení tak nastala vyvratitelná právní d