7 C 205/2025-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 32 321,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na jejímž základě žalobkyně žalovanému právní služby skutečně poskytovala. Tyto služby byly vyúčtovány jednotlivými fakturami, jejichž úhrada ze strany žalovaného nebyla provedena včas. Dne 4. 2. 2025 byla mezi stranami uzavřena dohoda o splátkách, v níž žalovaný uznal svůj dluh ve výši 32 321,20 Kč a zavázal se jej uhradit ve třech měsíčních splátkách. Dohoda obsahovala ujednání, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky dojde k zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný první splátku neuhradil, a dluh se tak stal splatným dne 21. 2. 2025. Žalobkyně následně dne 5. 3. 2025 zaslala žalovanému opětovnou výzvu k úhradě, avšak žalovaný dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 17. 10. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému dopis, kterým se žalovaného vyzvala k úhradě částky 35 321,20 Kč, přičemž tento dluh vyplýval z faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, , které žalobkyně žalovanému vystavila za poskytnuté právní služby (viz předžalobní upomínka ze dne 17. 10. 2024 vč. dokladu o odeslání).6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 2. 2025 dohodu, ve které bylo konstatováno, že strany dne 21. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb. Dále se strany dohodli na ukončení právního zastoupení žalovaného ve všech právních věcech. Žalovaný se dále zavázal uhradit dlužnou částku za poskytnuté právní služby ve výši 32 321,20 Kč včetně DPH, která vychází z faktury č. , hodnota, , splatné dne 25. 6. 2024, a faktury č. , hodnota, , splatné dne 23. 7. 2024. Na obě faktury žalovaný částečně plnil, přičemž zůstatek tvořil výše uvedenou dlužnou částku. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit ve třech měsíčních splátkách po 10 773,80 Kč, splatných vždy k 20. dni měsíce, počínaje 20. únorem 2025. V případě prodlení s jakoukoli splátkou se měl stát celý zbytek dluhu splatný najednou (viz dohoda o splátkách ze dne 4. 2. 2025).7. Dne 4. 3. 2025 žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění dluhu a předžalobní výzvu. Z důvodu nesplnění termínu úhrady smluveného v dohodě o splátkách žalobkyně dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 32 321,20 Kč. Tento dopis zaslala žalovanému dne 5. 3. 2025 e-mailem, přičemž žalovaný téhož dne odpověděl, že byl nemocný a následující den dluh uhradí (viz oznámení o zesplatnění dluhu a předžalobní výzva ze dne 4. 3. 2025, e-mailová komunikace).8. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalovaný dne 4. 2. 2025 uznal co do důvodu a výše dluh z titulu smlouvy o poskytování právních služeb ve výši 32 321,20 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 773,80 Kč. V daném případě lze dovodit, že uznání dluhu má zákonem stanovené náležitosti (je stanoven důvod dluhu, jeho výše, je zachována písemná forma, zároveň je vyjádřena vůle dlužnou částku uhradit a kdy). Vzhledem k tomu, že došlo k uznání dluhu žalovaným, přešlo na něj důkazní břemeno. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal neexistenci dluhu (důkaz opaku). Žalovaný však ničeho netvrdil, a tudíž ani nic neprokázal. V souladu s § 2053 o. z. má tedy soud za to, že dluh žalovanému v době uznání trval. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku v souladu s dohodnutými podmínkami splácení. Žalovaný nezaplatil ani první splátku ve stanovené lhůtě, ocitl se se placením dluhu v prodlení, když bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s jakoukoli splátkou dochází ke ztrátě výhody splátek. Soud tedy žalovaného zavázal k úhradě uznané částky jistiny ve výši 32 321,20 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.), vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 349,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 321,20 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 310 Kč ve výši 1 745,10 Kč.13. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.