7 C 240/2025-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky jako regresního nároku na základě § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“). Žalovaná jako nepojištění vlastník a provozovatel vozidla , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, dne 30. 5. 2024 způsobila dopravní nehodu, když žalovaná se svým vozidlem nedobrzdila a narazila do před ní jedoucího vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , jehož vlastníkem je , jméno FO, , čímž došlo ke škodě na vozidle v částce 17 794 Kč. Žalobkyně tuto částku uhradila , Anonymizováno, a.s., na kterou v důsledku plnění z havarijního pojištění přešlo právo poškozeného. Žalobkyně po žalované tak požaduje regresní nárok vůči žalované jako provozovateli a řidiči vozidla v částce 17 794 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala výzvou ze dne 24. 10. 2024 a následně předžalobní výzvou, avšak žalovaná dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná jako nepojištění vlastník a provozovatel vozidla , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, dne 30. 5. 2024 způsobila v Praze dopravní nehodu, když najela zezadu při jízdě stejným směrem ve stejném pruhu do vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , jehož vlastníkem je , jméno FO, (prokázáno záznamem o dopravní nehodě), čímž došlo ke škodě na vozidle v částce 17 794 Kč (prokázáno fotodokumentací, zápisem o poškození motorového vozidla, kalkulací nákladů na opravu). , právnická osoba, uplatnila u žalobkyně svůj nárok na náhradu škody, která jí v důsledku dopravní nehody vznikla, když poškozenému vyplatila částku 17 794 Kč (prokázáno dopisem refundace náhrady škody ze dne 25. 6. 2024). Žalobkyně pojišťovně požadovanou částku dne 1. 7. 2024 vyplatila (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení regresního nároku výzvou ze dne 24. 10. 2024, a to ve lhůtě do 23. 11. 2024, a následně předžalobní výzvou, avšak žalovaná dluh neuhradila (prokázáno výzvou ze dne 24. 10. 2024, předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2025 vč. podacího archu).5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Podle § 6 odst. 1 zákona provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.7. Podle § 62 písm. b) bod 1. zákona Kancelář poskytuje z garančního fondu plnění za újmu vzniklou provozem vozidla, kterou je povinen nahradit ten, jehož povinnost nahradit tuto újmu není kryta pojištěním odpovědnosti, jde-li o vozidlo, k jehož provozu se vztahuje povinnost pojištění odpovědnosti.8. Podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona poskytne-li Kancelář plnění z garančního fondu, má právo na náhradu toho, co plnila, vůči tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla, jde-li o plnění podle § 62 písm. a), b) nebo h); dluh odpovídající této pohledávce včetně nákladů spojených s pověřením jiné osoby vyřízením případu a poskytnutím plnění plní společně a nerozdílně všichni, kdo jsou povinni nahradit vzniklou újmu.9. Soud uzavřel, že žalovaná byla v daném případě povinna uzavřít podle § 6 odst. 1 zákona pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, přičemž tuto povinnost nesplnila. Dne 30. 5. 2024 s předmětným vozidlem způsobila dopravní nehodu, přičemž takto vzniklou škodu byla povinna dle § 62 písm. b) bod 1. zákona uhradit žalobkyně. Žalobkyně svou povinnost splnila, čímž jí dle § 71 odst. 1 písm. a) zákona vzniklo právo na úhradu takto vzniklé škody. Žalobkyně zesplatnila tuto pohledávku výzvou ze dne 24. 10. 2024, a to ke dni 23. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh neuhradila, dostala se do prodlení.10. Soud proto ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) zákona žalobkyni přiznal nárok na regresní úhradu, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 939 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 794 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 900 Kč ve výši 1 239 Kč.12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).