7 C 320/2025-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 14. 5. 2025 domáhal zaplacení částky 29 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi ním a žalovaným vznikl pracovněprávní vztah, v jehož rámci žalovaný způsobil škodu na majetku žalobce (konkrétně poškození automobilu). Žalovaný opakovaně přislíbil vzniklou škodu nahradit a dne 28. 9. 2024 ji zcela uznal. Zavázal se ji uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 10. 2024. Tento závazek však žalovaný nedodržel, dostal se do prodlení a v souladu s uznáním dluhu ztratil výhodu splátek, čímž se celá pohledávka stala okamžitě splatnou. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025, avšak žalovaný dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 28. 9. 2024 dohodu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 29 000 Kč. Právním důvodem vzniku dluhu je náhrada škody způsobené žalovaným při plnění pracovních povinností pro žalobce dne 6. 6. 2023, kdy žalovaný způsobil dopravní nehodu, při které vznikla škoda na majetku, kterou žalobce za žalovaného uhradil, a dále jako náhrada za právní služby a konzultace spojené s vyhotovením dohody. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 3 589 Kč, splatných vždy do 15. dne měsíce, počínaje dnem 15. 10. 2024. Dohoda obsahovala ujednání, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky ztrácí žalovaný výhodu splátek a celý zbytek dluhu se stává splatným ihned (uznání dluhu a dohoda o jeho splácení ze dne 28. 9. 2024 s úředně ověřeným podpisem žalovaného). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě celé dlužné částky, neboť první splátka splatná dne 15. 10. 2024 ani žádná z dalších splátek nebyly žalovaným uhrazeny (předžalobní výzva ze dne 27. 2. 2025 vč. potvrzení o odeslání).5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalovaný dne 28. 9. 2024 uznal co do důvodu a výše dluh z titulu náhrady škody a náhrady za právní služby ve výši 29 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 589 Kč. V daném případě lze dovodit, že uznání dluhu má zákonem stanovené náležitosti (je stanoven důvod dluhu, jeho výše, je zachována písemná forma, zároveň je vyjádřena vůle dlužnou částku uhradit a kdy). Vzhledem k tomu, že došlo k uznání dluhu žalovaným, přešlo na něj důkazní břemeno. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal neexistenci dluhu (důkaz opaku). Žalovaný však ničeho netvrdil, a tudíž ani nic neprokázal. V souladu s § 2053 o. z. má tedy soud za to, že dluh žalovanému v době uznání trval. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku v souladu s dohodnutými podmínkami splácení. Žalovaný nezaplatil ani první splátku ve stanovené lhůtě, ocitl se se placením dluhu v prodlení, když bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s jakoukoli splátkou dochází ke ztrátě výhody splátek. Soud tedy žalovaného zavázal k úhradě uznané částky jistiny ve výši 29 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.), vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 997,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 29 000 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 8 130 Kč ve výši 1 707,30 Kč.10. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).