48 C 8/2026-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky specifikované ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného příspěvku podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „Zákon“). Uvedla, že žalovaný jako provozovatel vozidla reg. značky , SPZ, neměl ode dne 10. 7. 2024 do 28. 11. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k úhradě příspěvku, byla mu zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný však na příspěvek doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Podáním ze dne 15. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku na zaplacení 1 281 Kč, když uvedla, že žalovaný jí dne 8. 12. 2025 uhradil částku ve výši 1 281 Kč. Soud proto řízení co do nároku na zaplacení 1 281 Kč částečně zastavil postupem dle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. (výrok I.).5. Z listinných důkazů dále uvedených vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:6. Žalovaný jako provozovatel vozidla reg. značky , SPZ, , , Anonymizováno, , nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kg (dále jen „vozidlo“), neměl v období od 10. 7. 2024 do 28. 11. 2024 (tj. 142 dní) sjednané pojištění dle Zákona (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2025). Žalobkyně tak požadovala podle Zákona úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 86 Kč, tj. celkem částku 12 212 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za vozidlo ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, přičemž tato mu byla odeslána dne 3. 1. 2025 (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2025). Splatnost příspěvku nastala dne 19. 3. 2025. Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 28. 7. 2025 (viz Předžalobní upomínka ze dne 28. 7. 2025 včetně kopie podacího archu a výpisu ze sledování zásilky ČP). Žalovaná částka ve výši 12 512 Kč je tvořena příspěvkem ve výši 12 212 Kč a poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.7. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývá z § 6 odst. 1 Zákona, a to uzavřít pro vozidlo pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla v období od 10. 7. 2024 do 28. 11. 2024. Z tohoto důvodů vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 45 odst. 2 Zákona.). Výše poplatku je dána počtem dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 45 odst. 3 Zákona). Za každý den je vlastník vozidla povinen žalobkyni zaplatit částku 86 Kč (§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024). Pro vozidlo žalovaného nebylo sjednáno pojištění po dobu 142 dní, celková výše poplatku tak činí 12 212 Kč. Výše nákladů na vymáhání této pohledávky pak činí částku 300 Kč (§ 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl se splněním svého dluhu v prodlení a dlužnou část jistiny ve výši 1 281 Kč uhradil až po podání žaloby (dne 8. 12. 2025), soud přiznal žalobkyni jistinu ve výši 11 231 Kč a úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a to za období od 20. 3. 2025 do 8. 12. 2025 z částky 12 212 Kč (tj. do dne, kdy byla uhrazena částka 1 281 Kč), a za období od 9. 12. 2025 do zaplacení z částky 10 931 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 512 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.