36 C 262/2020-28 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení [částka] a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že použila vozidlo městské hromadné dopravy [datum] linku 17, aniž by se při přepravní kontrole prokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná se nevyjádřila. Soud rozhodl bez nařízení jednání, protože měl u obou účastníků za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř.). Tvrzení žalobce vzal soud za prokázaná zápisem o přepravní kontrole, v němž jsou uvedeny identifikační údaje žalované, a to shodné jméno, příjmení, číslo občanského průkazu a podpis žalované. Žalovaná soudu důkaz o úhradě jízdného nepředložila. Podle § 18a odst. 1 c), odst. 3 z.č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, jakož i podle § 37 odst. 5 b) z.č. 266/1994 Sb., o drahách se musí cestující prokázat platným jízdním dokladem, neboť samotným nastoupením do vozidla MHD uzavřel přepravní smlouvu podle § 2550 o.z. a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné. Cestující je od nástupu do vozidla zatížen břemenem prokázat úhradu jízdného. V opačném případě musí zaplatit přirážku, která může dosahovat až [částka]. Jelikož žalobce prokázal, že žalovanou kontroloval, ale ta své důkazní břemeno neunesla ani při přepravní kontrole, ani v řízení před soudem, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z a nařízení č. 351/2013 Sb., když den po použití vozidla byla žalovaná zcela jistě v prodlení, neboť povinnost zaplatit měla již v den použití vozidla. [příjmení] [částka] představuje přirážku k jízdnému, jež činilo [částka]. Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., a vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Přiznaná náhrada nákladů tak sestává z odměny za 3 úkony právní služby podle § 14b adv. tarifu ve výši [anonymizováno] Kč, z náhrady hotových výdajů [anonymizováno] Kč, 21% z obou položek, a soudního poplatku, celkem tedy [částka]. O splatnosti k rukám právního zástupce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění určil soud třídenní, když k jinému určení nezjistil důvod (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).