36 C 309/2020-22 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení [částka] z důvodu, že zaplatil za jeho vyšetření na přítomnost návykových látek. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobcem soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se při silniční kontrole Policie ČR dne [datum] podrobil orientačnímu testu na přítomnost návykových látek. Tento test vyšel pozitivně na návykové látky ze skupiny kanabinoidů. Následně byl odvezen na odborné lékařské vyšetření do [nemocnice], kde byl tento pozitivní nález potvrzen. Žalobce při vyšetření uhradil následující náklady: [částka] na vyšetření praktickým lékařem, [částka] na vyšetření biologického materiálu a [částka] na dopravu do zdravotnického zařízení. Žalobce tak uhradil za žalovaného náklady v celkové výši [částka] (po zaokrouhlení). Soud žalobě vyhověl podle § 21 odst. 1 a § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl při testování pozitivní na návykové látky, žalobce za něho náklady vyšetření zaplatil, má proto právo na jejich náhradu. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobce náhradu nákladů nepožadoval, soud proto rozhodl, že si každý z účastníků ponese vlastní náklady sám. Výrok III vydal soud proti neúspěšnému žalovanému podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přihlížeje k úspěchu žalobce a ke skutečnosti, že tento byl ze zákona od poplatku osvobozen. Stát má proti žalovanému právo na zaplacení poplatku [částka] podle položky 1 sazebníku soudních poplatků.