36 C 205/2021 — Okresní soud Praha-západ

Předmětem řízení byl požadavek žalobce jako úvěrového věřitele, aby mu žalovaný jako úvěrový dlužník zaplatil dlužnou částku [částka] s příslušenstvím podle finančního vyrovnání po ukončení smlouvy o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo financování koupě vozidla pro žalovaného. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: účastníci uzavřeli [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník, s tím, že se věřitel zavázal poskytnout úvěr na zakoupení vozidla [anonymizována dvě slova] v rozsahu [anonymizována dvě slova]. Kč, které se dlužník zavázal splácet po [částka] měsíčně spolu s úrokem 6,7053% ročně a s poplatky podle sazebníku žalobce. Dopisem z [datum] žalobce smlouvu vypověděl z důvodu negativních informací o statutárním orgánu a společnících dlužníka, což mohlo mít vliv na platební morálku dlužníka. Obava věřitele se ukázala jako důvodná, neboť dlužník se dostal do prodlení s úhradou splátek od března [rok], a pochybnosti o personálním zajištění žalovaného se ukázaly být důvodné rovněž; ostatně soud musel žalovanému jmenovat pro řízení procesního opatrovníka z důvodu absence jakékoli osoby, která by mohla za dlužníka jednat. Věřiteli se podařilo zpeněžit předmětné vozidlo a uspokojit tak pohledávku z větší části, nicméně na základě konečného vyúčtování zůstal žalovaný dlužen [částka], což sestává z kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] a z [částka], jež odpovídají dlužnému poplatku podle ceníku žalobce. Soud žalobě vyhověl podle § 2395 o.z. a podle § 1970 o.z. Nároky žalobce mají ryze smluvní povahu, zákon upravuje pouze základní náležitosti smlouvy o úvěru, jež byly v této věci řádně naplněny. Odchylně od nařízení [číslo] Sb. si účastníci sjednali výši úroku z prodlení. S ohledem na skutečnost, že jsou oba účastníci podnikatelé, neshledal soud žádnou možnost do ujednání ingerovat. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), když úspěšnému žalobci přiznal náhradu, sestávající z odměny právního zástupce ve výši 3 x [částka], za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínku; a dále sestávající z náhrady hotových výdajů zástupce 3 x [částka], a dále sestávající z odměny za účast zástupce žalobce při jednání podle § 7 téže vyhlášky ve výši [částka], a z paušální náhrady hotových výdajů [částka] podle § 13 téže vyhlšáky, a z 21% DPH [částka], a soudního poplatku [částka], celkem tedy [částka]. Soud postupoval při přiznání náhrady nákladů uvedeným způsobem, neboť žalobce uplatnil nároky na standardizovaném formuláři s obdobnou skutkovou a právní konstrukcí, jako v jiných věcech (§ 14b AT); z toho důvodu nemohl přiznat za první tři úkony právní služby odměnu podle § 7 advokátního tarifu. O splatnosti k rukám zástupce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř., v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.