36 C 225/2020-26 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím, protože použil pražskou městskou hromadnou dopravu, aniž by zaplatil jízdné. Jednalo se o přepravy z [datum] linku 118 a ze [datum], linku 170. Žalovaný se vyjádřil, že po něm nelze jako po dospělých vyžadovat stejné částky, zejména přirážky k jízdnému, a to s přihlédnutím k jeho věku, nezkušenosti, nedostatečnému příjmu, atd. Poukázal k tomu na rozhodnutí zdejšího soudu čj. 36C 86/2020-27. Žalobce při jednání reagoval, že je pro něho takový výklad nepřijatelný, protože pak by se starším nezletilým vyplácelo jezdit bez platné jízdenky, aniž by se obávali přirážky a nákladů soudních řízení. Poukázal také na výklad Ústavního soudu, že není rozhodný věk nezletilého, nýbrž skutečnost, zda si dokáže uvědomit, že jedná protiprávně. Tvrzení žalobce, že žalovaný jezdil bez platné jízdenky, vzal za prokázané zápisy o přepravních kontrolách, v nichž jsou uvedeny zápisy o zjištění žalovaného v pražské mhd bez platné jízdenky; identifikační údaje souhlasí. Žalovaný zápisy podepsal. Podle § 18a odst. 1 c), odst. 3 z.č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, jakož i podle § 37 odst. 5 b) z.č. 266/1994 Sb., o drahách se musí cestující prokázat platným jízdním dokladem, neboť samotným nastoupením do vozidla MHD uzavřel přepravní smlouvu a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o.z.). Cestující je od nástupu do vozidla zatížen břemenem prokázat úhradu jízdného. V opačném případě musí zaplatit přirážku, která může dosahovat až [částka]. Jelikož žalobce prokázal, že žalovaného kontroloval, ale ten platné jízdenky neměl, vyhověl soud žalobě ohledně dlužného jízdného a přiznal žalobci též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z a nařízení č. 351/2013 Sb. Pokud bylo mezi účastníky sporné, nakolik je možné, aby žalovaný, jenž byl v době jízdy nezletilý, odpovídal za přirážku v hodnotě [částka], dospěl soud k závěru, že se přidrží svých dřívějších závěrů pod čj. 36C 86/2020-27, tedy že v zájmu nezletilého uzavře, že jej nelze srovnávat s dospělým. Žalobce v neprospěch nezletilých nikterak výši přirážky nediferencuje, ačkoli mu to zákon umožňuje. Žalobce opomněl, že žalovaný musí zaplatit také zákonný úrok z prodlení, který sám představuje citelnou sankci v podobě osmi procentních bodů (část konstrukce úroku z prodlení), a že újmu z nezaplacené sumy, kterou by jinak mohl žalobce uložit na bankovní účet, vyvažuje druhá část úroku z prodlení v podobě reposazby. Z uvedeného důvodu soud žalobu v části přirážky zamítl, protože je vůči tehdy nezletilému žalovanému nespravedlivá. Pokud by jej soud stavěl do stejného světla jako dospělé, jednak by po něm vyžadoval, aby měl stejné vědomí a schopnosti dovodit, že součástí sankce je přirážka ve stejné hodnotě jako pro dospělé, jednak by zcela odhlédl od ústavně zaručené ochrany zájmu nezletilých. Právě tím, že by soud srovnal staršího nezletilého s dospělým, by jeho ochranu prakticky popřel. Soud sdělil žalobci, že pokud u mladších nezletilých v současné době dospěl jeho zřizovatel k závěru, že po nich dluhy vymáhat nebude (Usnesení Zastupitelstva hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum]), u starších nezletilých zcela odmítl vytvořit nižší rozumné přirážky, v přijatelných pásmech. Starší nezletilí by měli být chráněni už proto, že nemají ve svém věku dostatek zkušenosti, práce, příjmu, jako mají dospělí. K problematice ukládání sankcí nezletilým ve vztahu k jízdám mhd a k nahlížení na jejich částečnou svéprávnost viz. též [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno]: Děti a jejich dluhy – aktuální stav v České republice 3 díly v Právních rozhledech [číslo]. Soud nemohl souhlasit s námitkou žalobce, že výklad soudu by mohl nahrávat úvaze starších nezletilých, že se jim jízda bez zaplacení vyplatí. Skutečností je, že rozsudek o nízké částce představuje exekuční titul, a pokud starší nezletilý nezaplatí, navýší se jeho budoucí povinnost o náhradu nákladů exekuce. Pokud by k exekuci nedošlo, zatěžovala by staršího nezletilého v případě přiměřeně žalované přirážky též náhrada nákladů vůči žalobci, která by také nebyla ve vztahu k žalované částce zanedbatelná. Nelze tedy souhlasit, že se neúspěšnému staršímu nezletilému vyplatí riskovat, že se stane žalovaným účastníkem civilního soudního řízení. To, že v této věci výsledek více prospívá žalovanému, je dáno setrváním žalobce na nediferencovaně vysoké přirážce. Výrok III vyhlásil soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výsledku řízení podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., a vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Přiznal tedy státu, který objednal převážně úspěšnému žalovanému právní službu, náhradu nákladů, která sestává z odměny zástupkyně [částka] za úkon právní služby podle § 7 bo 3 a § 12a odst. 1 advokátního tarifu. Zástupkyně věc převzala, vyjádřila se a účastnila se jednání. Na odměně jí proto náleží [částka]. Dále jí podle § 13 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů 3 x [částka]. Plátkyní dph není. Náhrada činí [částka]. Jelikož je neúspěch žalovaného marginální, přiznal soud státu právo plnou náhradu. Lhůty k plnění určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.