13 C 212/2022-76 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně podala u Okresního soudu Praha – západ neurčitou žalobu, jíž se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 71 569 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout na základě jednání žalované. Usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 8.9.2022, č.j. 13 C 212/2022-65, byla žalobkyně vyzvána, aby své neurčité podání (žalobu) doplnila v souladu s konkrétní výzvou soudu, tedy zejména aby žalobkyně přesně specifikovala, čeho se podanou žalobou domáhá. Žalobkyně byla zejména vyzvána, aby uvedla přesnou specifikaci a vyčíslení škody, konkrétní výši škody. Soud zároveň žalobkyni upozornil, že ve věci nestačí pouhý odkaz na znalecký posudek (resp. odborné vyjádření), ze kterého navíc žalovaná částka ani jednoznačně nevyplývá. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně ve svém podání ze dne [datum]. Žalobkyně v tomto podání opět rozvedla některé skutkové okolnosti dané věci týkající se povinnosti žalované nahradit případnou škodu, popřípadě týkající se příčinné souvislosti, avšak k žalované částce, tedy k tomu, jaká přesně škoda žalobkyni vznikla, se blíže nevyjádřila. Žalobkyně tedy nepostupovala v souladu s výzvou soudu a nezdůvodnila výši škody, která jí měla vzniknout, ani žádným způsobem nedoplnila svá tvrzení k vyčíslení této škody či povaze vzniklé škody. K finanční částce žalobkyně pouze uvedla, že od roku 2018 investovala do stavebního záměru celkem částku„ v přibližné výši 20 mil. Kč“. Dále se žalobkyně k tvrzené škodě a její výši nevyjadřuje a ostatně i tato jedna zmínka ohledně výše škody vypovídá o neurčitosti podané žaloby, když žalobkyně (zřejmě pouze) část uplatněného nároku v podstatě odhaduje. Žalobkyně zejména pak ani blíže nespecifikovala povahu škody, jejíž náhrady se podanou žalobou domáhá, kdy zatímco v žalobě hovoří o ušlém zisku, v doplnění žaloby specifikuje částku ve výši přibližně 20 mil. Kč jako vynaložené náklady, tedy jako skutečnou škodu (srov. ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vady podání neodstranila, ač k tomu byla vyzvána, a vady podání jsou takovým nedostatkem podání, pro který nelze pokračovat v řízení, postupoval soud podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a podání žalobkyně odmítl. Závěrem soud pouze zdůrazňuje, že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby samozřejmě žalobkyni nebrání v podání nové, bezvadné žaloby. Žalobkyně by se však v této nové žalobě měla zaměřit na výši škody, jejíž náhrady se žalobou domáhá, její konkrétní vyčíslení i její přesnou identifikaci (zda se jedná o ušlý zisk, skutečnou škodu - vynaložené náklady atp.). O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 3 o.s.ř. za stavu, kdy žalované náklady nevznikly.